VáclavBurle

Albert Einstein

Mezi houbami i rostlinami jsou stovky druhů nesoucí ve svém názvu jména osob, které je objevily nebo k jejich poctě. Z hub jen namátkou: ohňovec Pilátův, bělochoroš Kmeťův, liška Friesova, hřib Fechtnerův, kyjanka Zollingerova. Z rostlin je to např. hořec Clusiův, pojmenovaný podle francouzského lékaře a botanika J. Ch. de l´Écluse, douglaska tisolistá podle britského botanika Davida Douglase, endemický smrk Pančičův a pelyněk Pančičův, který je jednou z nejohroženějších rostlin Střední Evropy je pojmenován podle srbského lékaře a botanika J. Pančiče… Abych neopomněl české botaniky: devětsil Káblikové je pojmenovaný podle J. Káblíkové, která se věnovala flóře Krkonoš, ostřice Otrubova připomíná vynikajícího floristu a ředitele olomoucké botanické zahrady J. Otruby. Do třetice zmíním kuřičku Smejkalovu, český endemit, který se do seznamu druhů dostal až v roce 1988. Nenápadná rostlina vázaná na hadce u Želivky byla pojmenována na počest profesora Miroslava Smejkala, taxonoma a znalce květeny Českomoravské vrchoviny.

V názvosloví rostlin (konkrétně dřevin) najdeme i jména osob, které s botanikou neměly společného vůbec nic. Příkladem je paulovnie plstnatá, krásně kvetoucí strom, který P. F. von Siebold pojmenoval k poctě ruské velkokněžny a královny nizozemské Anny Pavlovny.

S uvedeným ostře kontrastuje jméno Jidáše Iškariotského, kterého zmiňují všechna čtyři evangelia. Mimochodem evangelium sv. Marka, které je považováno za nejstarší, věnuje Jidášovi 169 slov a poslední kanonické evangelium Janovo 489 slov. Všichni evangelisté líčí Jidáše, jednoho z Ježíšových apoštolů jako zrádce, osobu vyloženě zápornou bez morálních zábran.

Navzdory tomu má Jidáš "svůj" strom. Je to zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum L.) původem ze Středomoří. Jednodomý opadavý listnáč vysoký 5-10 metrů má rozkladitou korunu a černou a rozpraskanou borku. Listy jsou střídavé s okrouhlou až okrouhle ledvinitou, na bázi hluboce srdčitou čepelí. Šířka listů je 5 - 9 cm, přičemž platí, že jsou širší než delší, z obou stran namodrale zelené a matné. Krásné jsou růžově purpurové motýlokvěté květy po třech až šesti ve svazečcích.

Vyrůstající nejen na větvičkách, nýbrž i z hlavních větví, dokonce i přímo z kmene. V Evropě jde o neobvyklý jev, tzv. kauliflori (odvozeno z latinského "caulis" = stonek a "flos" = květ. Kauliflorie je uváděna u více než stovky druhů dřevin, zejména tropických. Převládá názor, že kauliflorie je vlastně strategií umožňující opylování květů lezoucím hmyzem. V tropech jde např. o druhy papája, kakaovník a rohovník obecný i chlebový. V mírném podnebném pásmu jsou kauliflorní dřeviny vzácné (lýkovec jedovatý).

Zpět k zmarlice Jidášově. Plody jsou tvarově zajímavé 8 - 15 cm dlouhé, hnědé až červenohnědé lusky s lesklými semeny. Zmarlika se pěstuje v arboretech, botanických zahradách i parcích jako okrasná dřevina, která upoutá pozornost nejen v době květu. První zmínka o pěstování jednoho exempláře zmarliky na našem území je z roku 1808 ze zahrady obklopující barokní zámek v obci Hluboš na Příbramsku.

Zbývá dodat, proč tak krásný strom má v druhovém názvu jméno člověka, který se stal symbolem zrady a nejvyššího opovržení. Podle legendy se Jidáš na zmarlice oběsil. Však má strom také pokřivený kmen podobně, jako měl pokřivený charakter zrádný apoštol. A proč zmarlika kvete purpurově? Kdysi prý tomu tak nebylo. Původně kvetla panensky bíle, ovšem po události s Jidášem se zastyděla, zapýřila a zbarvení květů se změnilo. Ze solidarity se k dotyčnému exempláři připojily všechny zmarliky, včetně těch, které byly introdukovány do Česka.

Pokud byste chtěli zmarliku Jidášovu vidět, stačí navštívit jakoukoliv botanickou zahradu nebo arboretum. Krásný, bohatě kvetoucí exemplář najdete např. v botanické zahradě v Praze - Tróji (na fotografii) nebo v botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Stáří tamního stromu je asi 60 let. Druhý exemplář zmarliky roste za vrátnicí u plotu s ulicí Kounicovou v areálu fakulty.

Bartels A.: Dřeviny od A do Z: 1500 stromů a keřů. Praha, Knižní klub, 2011

Krussmann G.: Evropské dřeviny, SZN Praha 1978

Otruba J. První příspěvek k poznání květeny moravské. - Časopis Moravského zemského muzea, Brno 1921

Lapide P.: Kdo byl vinen Ježišovou smrtí. Brno 1995

Pokorný J., Fér F.: Listnáče lesů a parků. SZN Praha 1964