VáclavBurle

V těchto dnech jsme se toulali hvozdy za hlívou ústřičnou. Nachodili jsme něco přes osmnáct kilometrů a tam, kde jí ještě před pěti, šesti lety, bylo na vagóny, plné kletry, jsme nenarazili ani na jednu plodnici, trs. Že by globální oteplování?

Jako dobrá parta, která od mládí trempovala, jsme se rozhodli překontrolovat trampské campy, tábořiště, ohniště. Při té příležitosti jsme si řekli, že se podíváme na místa, kde prokazatelně odjakživa rostou pýchavky obrovské. Pouze v tento zimní čas jde zjistit, kolik jich tam v minulém roce vyrostlo. V létě, v období, kdy jsou nejlepší na sklizeň, málokdo najde odvahu prolézat plantáže převysokých a přežhavých kopřiv. To je vatovců ráj. A nebyly jsme zklamáni. Bylo jich tam na každém plácku na desítky, stovky. Jenže proč prolézat kopřivy, dělat si problémy, když zejména v posledních letech rostou po celé České republice. Na toto téma je zde na burle.blog.cz nemálo článků.

Vatovec to je záhadná a velice zajímavá houba. Jedna plodnice má i bilion výtrusů. Z toho všeho je zřejmé, jak moc málo, nepatrně, se jich v přírodě uchytí a promění v bílou kouli, ve výtečnou krmi. Proč tomu tak je? Proč tomu není naopak? Opět důkaz, jak toho o houbách málo víme.

V minulém roce, v letních měsících, jsme v jedné oblasti z auta zahlédli v dálce na loukách pod kopci něco bílého. A těch světlých fleků tam bylo přehršle. Toto slůvko se historicky, správně česky, používalo ve smyslu něčeho hodně málo, dnes, podle nových pravidel jazyka českého, se vyhovělo neználkům a používá se ve smyslu opačném. Triedr potvrdil, že jsme narazili na neskutečné množství pýchavek obrovských. Nelenili jsme a několik jsme jich odvezli do našich kuchyní. Krémová polévka je delikates, který v žádném supermarketu nepořídíte. A tak jsme zjistili, proč je tamější lid nechává na lukách, proč je nesbírá, nekonzumuje. Vatovec se nedá jíst do nekonečna. Jak se jednou, dvakrát, naplní žaludek, tak už o tuto nejchutnější krmi není zájem. Autem, a následně i pěšmo, jsme objeli, obešli, tamní překrásný kraj. A všude na nás ty bílé koule vyskakovali. Bylo jich tam na stovky a těch malých možná i na tisíce. Už víme kam v příštích letech vyrážet.