Toulavé boty houbaře
Houbaření to je,
aniž si to uvědomujeme,
velké umění.
Ani nesmírné, ba vesmírné, znalosti
kolem mykologie
povětšině nestačí...
Je pátek 4. října a já vyrážím do milovaných lesů nasbírat něco hub. Prý rostou ve velkém a lidé nosí nejen plné koše, ale plní i zavazadlové prostory aut. Už je nejvyšší čas si rovněž něco na dlouhé zimní období nasyslovat. Vyhýbám se historickému listnatému hvozdu a vnořuji se o několik set metrů níže do různě věkovitých smrčin. Netrvá dlouho a začínám být zklamán. Několik mladých a obrovských trsů šupinovky kostrbaté, jeden starší, ale ještě v kuchyni použitelný trs prvních václavek obecných, doslova jen několik kousků hřibů hnědých. Kde nic tu nic. Jenom tam, kde jsem nedávno našel korálovce bukového jsou další dva pěkné kousky. Plodnice vyrostly během jednoho týdne. Nesmím ještě zapomenout na nemálo muchomůrek zelených. Očkem pokukuji na známých hlívovnících po prvních plodnicích hlívy ústřičné. Kde nic tu nic.
V minulých dnech zapršelo, není zima, a tak je předpoklad, že houby stále porostou. Vždyť se stávalo, že jsem smrkové nosil ještě na Štědrý večer. Do doby než doma začaly ženské křičet ať už nic nenosím. Smutný je ale pohled do studánek, na prameniště, kaliště. Nikde ani kapka vody. Dokonce u tří studen z roury nic neteče. A to už je co říci. Bývávaly tady podmáčená místa, na kterých kopečky, kopce, zeminy. Nikdo do té vody nechodil, a tak pouze znalí věděli, že tam pod břízami rostly stovky kozáků, křemenáčů, ale i hřibů smrkových. Stačilo vstoupit do rajské zahrady a za okamžik byl plný bramborák. To bývávaly zlaté houbařské časy. Ale co Lesy neudělaly! Vykopaly strouhy a všechnu vodu odvedly a dokonce zlikvidovaly i březiny. Důvodem byla další výsadba smrkových monokultur. A dnes ty škarpy budou zvavážet a snažit se opět vrátit do lesů vodu. To už se jim asi bohužel nepodaří.
Dávám se po lesní asfaltce do civilizace. To pivko v hospůdce, v kouzelné vesničce české, nebude zrovna příjemné. Bude hodně hořké. V košíku, který přichycen na maskovaném batůžku, nemám ani jednu plodnici. Moc se stydím, ale co jeden nadělá. Když přicházím na křižovatku lesních cest, kde turistické posezení, tak vidím jak proti na kole jede postarší ženská. Vepředu na nosiči koš, vzadu koš, na řídítkách dva koše a ještě na zádech má malou nůši. Potutelně se usmívám a volám: "na houby, na houby. Opravdu si myslíte že něco najdete?" Děvče se usmálo řika: "samozřejmě...!. Na první pohled bylo ale zřejmé že je to zdatná houbařka.
Usedám, unaven po mnoha hodinách se opírám zády o prohnilý stůl a vytahuju svačinu. Přichází postarší muž (83). V ruce ještě menší košíček než měla Karkulka a v něm malá houbová nadílka. Nic moc. Spíše nic než moc. V koutku srdéčka jsem nadšen. Byla by to katastrofa kdyby tomu bylo opačně. Dáváme řeč. Ukazuje se, že zarostlý chlap pracoval po celý život na různých lesnických funkcích. Povídáme a většinou nadáváme jak to v posledních letech v lesích vypadá. Ale co naděláme. Taková je dnešní doba, kdy se kácí i v pralesech daleko od nás a to i za pomoci velkoohňů. A nejinak tomu není ani u nás a do toho ještě kůrovec a globální oteplování.Netrvá dlouho a přicházejí dva mužský a dvě ženský. Každý chlap má v každé ruce obrovskou nádobu z plastu ve které se dodávají barvy na fasády. Jeden má samé smrkové hřiby, praváky, druhý zase samé hřiby hnědé, suchohřiby. Doma je čeká nemalá makačka. Co k tomu ještě dodat. Narazili na bohovská místa. Říkám si, že asi vlezli do smrčí. Tedy tam kam já tak nerad lezu. Příště se budu muset polepšit.
Sedíme v hospodě a já dávám k dobru ten příběh s tou ženskou houbařkou. Hospodská dodává, že ta je všude v okolí známá jako holka, která houby umí. Ve velkém je dodává do restaurací a podobných podniků. Prý se docela slušně vydělává. Holt kdo umí ten umí. A kdo holt neumí, tak jako já, tak jenom čumí a je mu moc smutno.... Ale já se nedám a příště se polepším.
** ** ** ** **
Pondělí 7. října. Vstupuji v časných hodinách do lesa. Svítí slunce jako kdyby to mělo být naposled. V minulých dnech pršelo až se zelenalo a nyní tak překrásný den. Není ale vůbec teplo. Vytahuji z batohu kulicha a halím se do oblečení. Je docela chladno. A takové počasí je pro houbaření nejlepší. Naopak vedro dokáže jednoho během chvilky zlikvidovat. A té vody co sebou musí tahat. Je jasné, že dnes si houbaření, toulání lesem, více než užiju. Nezačíná to ale dobře.
Toulám se, hledám, ale kde nic tu nic. Ani houba. Dokonce nejsou ani kostrbaté o ostatních houbách ani nemluvě. Jedna velká bída. A to se všude píše jak houby stále ve velkém rostou. A já nic, vůbec nic. Po několika hodinách přichází, Matičko přírody díky, zázrak. Objevuji pařez a na něm přemladé, ale již ke konzumu připravené opeňky měnlivé. Ó, jak já je na talíři miluji. Koukám, jednu odtrhávám, zkoumám. Jsem si naprosto jistý, že je to ona, ale... Jak jsou mladé, tak nejsou vidět veškeré jejich znaky. Tak to vzdávám a raději jdu dál. Nestojí to za to abych se smrtelně otrávil. Jsem si ale na 99 procent jistý, že je to ona. Ale je tam to jedno procento!Netrvá dlouho a je tu další obrostlý pařez. Košík, který doposud trůnil na batůžku se začíná plnit. K tomu sem tam přidávám hřiba hnědého. V konečném součtu je to doslova jen několik plodnic. Nevím jak se to stalo, ale dostal jsem se do míst, kde jeden plný pařez za druhým. Opeňky jsou ve všech velikostech a to ve světlé barvě. Po té tmavé ani památky. Již se vidím jak doma naplním mrazák až po okraj. V zimě tuto vynikající houbu jeden jako když najde. Kdybych je nenašel, tak bych z lesa opět odcházel s prázdnou.
Pomalu se vracím do civilizace. V tomto případě to znamená na okresní silnici. Vidím jak policisté autem zahradili silnici a vozidla vrací tam odkud přijela. Bohudík půlka vozovky, odkud má pro mne přijet autobus, je průjezdná. Přijíždí nakláďáček silničářů a chlapi vytahují a instalují potřebné zákazové značky. Odjíždí, ale neustále přijíždějí nová a nová auta. Jeden řidič otevírá závoru do lesa. Házíme řeč. Říká, že je tam převrácený kamion, ale tady přes les se to dá objet. Odjíždí.
Otvírám závoru a auta tam posílám. Bohudík se žádné nevrací, a tak nedostanu přes papulu. Je to divné, ale žádný z nich nepoděkoval. Holt pro dobrotu na žebrotu. Nedaleko stojí u lesa dvě auta. Přichází chlap se ženou. V ruce má dva bramboráky, ve kterých stovky hřibů, tedy spíše hříbků hnědých. Jak je možné že on je tak úspěšný a já mám jenom metrák openěk měnlivých? Holt to se stává. Byl jen o několik desítek, stovek metrů vedle. A pohádky je konec. Také máte podobné zkušenosti?
Houbaření je úžasná činnost. A není to o bagrování, o nošení co nejvíce hub do lůna domácnosti. Je to především o toulání se lesy, obdivování Matičky přírody.
Jak se říká odjakživa - kdo um
Pár slov o autorovi
8 Comments
Georgia Reader Reply
Et rerum totam nisi. Molestiae vel quam dolorum vel voluptatem et et. Est ad aut sapiente quis molestiae est qui cum soluta. Vero aut rerum vel. Rerum quos laboriosam placeat ex qui. Sint qui facilis et.
Aron Alvarado Reply
Ipsam tempora sequi voluptatem quis sapiente non. Autem itaque eveniet saepe. Officiis illo ut beatae.
Lynda Small Reply
Enim ipsa eum fugiat fuga repellat. Commodi quo quo dicta. Est ullam aspernatur ut vitae quia mollitia id non. Qui ad quas nostrum rerum sed necessitatibus aut est. Eum officiis sed repellat maxime vero nisi natus. Amet nesciunt nesciunt qui illum omnis est et dolor recusandae. Recusandae sit ad aut impedit et. Ipsa labore dolor impedit et natus in porro aut. Magnam qui cum. Illo similique occaecati nihil modi eligendi. Pariatur distinctio labore omnis incidunt et illum. Expedita et dignissimos distinctio laborum minima fugiat. Libero corporis qui. Nam illo odio beatae enim ducimus. Harum reiciendis error dolorum non autem quisquam vero rerum neque.
Sianna Ramsay Reply
Et dignissimos impedit nulla et quo distinctio ex nemo. Omnis quia dolores cupiditate et. Ut unde qui eligendi sapiente omnis ullam. Placeat porro est commodi est officiis voluptas repellat quisquam possimus. Perferendis id consectetur necessitatibus.
Nolan Davidson Reply
Distinctio nesciunt rerum reprehenderit sed. Iste omnis eius repellendus quia nihil ut accusantium tempore. Nesciunt expedita id dolor exercitationem aspernatur aut quam ut. Voluptatem est accusamus iste at. Non aut et et esse qui sit modi neque. Exercitationem et eos aspernatur. Ea est consequuntur officia beatae ea aut eos soluta. Non qui dolorum voluptatibus et optio veniam. Quam officia sit nostrum dolorem.
Kay Duggan Reply
Dolorem atque aut. Omnis doloremque blanditiis quia eum porro quis ut velit tempore. Cumque sed quia ut maxime. Est ad aut cum. Ut exercitationem non in fugiat.