VáclavBurle

Svítel latnatý (Koelreuteria paniculata) z čeledi mýdelnikovitých (Sapindaceae), o kterém pojednává zajímavý článek s názvem "Strom s malými lampionky" na tomto blogu (http://burle.blog.cz/1908/strom-s-malymi-lampionky), si zaslouží naši pozornost. Rod svítel (Koelreuteria Laxm.) zahrnuje čtyři listnaté dřeviny, jejichž původ je ve východní Asii (Čína, Korea a Japonsko) a na Fidži v jižním Pacifiku (Wu et al., 2007; Acevedo-Rodrígue et al., 2011; Ying a Chen, 2011). Ve východní Asii roste K. paniculata Laxm. a K. bipinnata Franch. (Xia a Luo, 1995). V Tichomoří rostou také dva druhy: K. elegans AC Sm. ( Smith, 1951 , 1952) a K. henryi Dümmer (= K. formosana Hayata) (Dümmer, 1912; Hayata, 1913; Ying a Chen, 2011).

V Evropě nejznámější svítel latnatý byl v Číně v době dynastie Chou (1122-240 př.n.l.) používán jako oficiální pamětní strom, který byl vysazován na hroby významných vědců. Do Evropy byl svítel latnatý přivezen v roce 1763 (Dosmann et al., 2006). Strom rostoucí v Petrohradu objevil v roce 1772 finský přírodovědec Erik Laxmann, který jej pojmenoval po německém botanikovi Josephu Gottliebovi Kölreuterovi (1733-1806) z Karlsruhe Koelreuteria.

Jiný druh svítele, K. henryi, byl přivezen do Spojených států v roce 1915 z Tchaj-wanu a v roce 2000 se dostal do Austrálie. Následně byl naturalizován na jižní Floridě a na Havaji (Frohlich a Lau, 2010) a v Novém Jižním Walesu (Hosking et al., 2003). Dřevo svítelů lze použít k výrobě nábytku, ale mnohem častěji jsou tyto stromy pěstovány jako okrasné dřeviny (Wang et al., 2013). Jsou totiž velmi odolné a rostou i na místech, kde jiné stromy hynou. Výsledky čínských vědců prokázaly, že svítel latnatý dobře roste i v důlních hlušinách zamořených těžkými kovy a použili jej na osázení pustého okolí opuštěného manganového dolu v provincii Hunan (Huang et al., 2015). Tento strom vykvétá přibližně v polovině léta nádhernými, až 30 cm dlouhými latami, obsypanými sytě žlutými drobnými květy. Ty vydrží na stromě 3-4 týdny a po odkvětu se přemění v losově načervenalé tobolky, které na stromě vypadají jako rozvěšené lampionky.

Vysazování svítelu latnatého ve městech má příznivé účinky na městské klima. Vede totiž ke zvýšení vlhkosti a snížení teploty vzduchu (Qin et al., 2015) a protože stromu nevadí ani zamořené prostředí způsobené provozem motorových vozidel nebo delší období sucha, zdá se, že je ideálním stromem pro zlepšení životního prostředí ve velkých městech. Jejich obyvatelé by to určitě přivítali. Fytochemický průzkum této dřeviny prokázal přítomnost látek s antibakteriálním a antimykotickým účinkem (Ghahari et al., 2015), za nějž jsou zřejmě odpovědné nalezené triterpenoidní saponiny (Mostafa et al., 2016). Listy stromu jsou ale bohaté také na flavonoidní glykosidy (Mahmoud et al., 2001) nebo polyfenolické látky (Lin et al., 2002). Ze semen byly izolovány triterpenoidy barrigenolového typu, které prokázaly účinnost na zvířecím modelu Alzheimerovy nemoci (Lu et al., 2019).

Lu X, Sun L, Zhang Y, Li W. New barrigenol-type triterpenoids with anti-Alzheimer´s disease activity from Koelreuteria paniculata Laxm. J Funtional Foods, 2019; 61, 103459.

Acevedo-Rodríguez P, Van Welzen PC, Adema F, Vanderham RWJM. Sapindaceae. In K. Kubitzki [ed.], The families and genera of vascular plants, vol. 10, Flowering plants, Eudicots: Sapindales, Cucurbitales, Myrtaceae, 357-407. Springer, Berlin, Germany, 2011.

Dosmann MS, Whitlow TH, Kang HD. The (un)natural and cultural history of Korean goldenrain tree. Arnoldia 2006; 64: 16-30 .

Dummer RA. New or noteworthy plants- Koelreuteria henryi 1912; Dümmer sp. nov. Gardeners´ Chronicle, 3rd series 1912; 52 : 148.

Frohlich D, Lau A. New plant records from O´ahu for 2008. Bishop Museum Occasional Papers 2010; 107: 3-18.

Ghahari S, Alinezhad H, Nematzadeh GA, Ghahari S. Phytochemical screening and antimicrobial activities of the constituents isolated from Koelreuteria paniculata leaves. Nat Prod Res. 2015; 29(19): 1865-1869.

Hayata B. Icones plantarum formosanarum, nec non et contributiones ad floram formosanam, 1913; vol. 3, 1-222. Bureau of Productive Industry, Government of Formosa, Taihoku, Japan.

Hosking JR, Conn BJ, Lepschi BJ. Plant species first recognised as naturalised for New South Wales over the period 2000-2001. Cunninghami 2003; 3: 175-187 .

Huang Z, Xiang W, Ma Y, Lei P, Tian D, Deng X, Yan W, Fang X. Growth and heavy metal accumulation of Koelreuteria paniculata seedlings and their potential for restoring manganese mine wastelands in Hunan, China. Int J Environ Res Public Health. 2015; 12(2): 1726-1744.

Lin WH, Deng ZW, Lei HM, Fu HZ, Li J. Polyphenolic compounds from the leaves of Koelreuteria paniculata Laxm. J Asian Natur Prod Res, 2002; 4(4): 287-295.

Mahmoud I, Moharram FA, Marzouk MS, Soliman HS, El-Dib RA. Two new flavonol glycosides from leaves of Koelreuteria paniculata. Die Pharmazie, 2001; 56(7): 580-582.

Mostafa AE, El-Hela AA, Mohammad AI, Cutler SJ, Ross SA. New triterpenoidal saponins from Koelreuteria paniculata. Phytochem Lett. 2016; 17: 213-218.

Qin Z, Li ZD, Cheng FY, Sha HF. [Impact of canopy structural characteristics on inner air temperature and relative humidity of Koelreuteria paniculata community in summer]. Ying Yong Sheng Tai Xue Bao. 2015; 26(6): 1634-1640.

Smith AC. Studies of Pacific Island plants, 10 The Meliaceae of Fiji, Samoa and Tonga. Contributions from the United States National Herbarium 1952; 30: 469-522.

Smith AC. The vegetation and flora of Fiji. Sci Monthly 1951; 73: 3-15.

Wang Q, Manchester SR, Gregor HJ, Shen S, Li ZY. Fruits of Koelreuteria (Sapindaceae) from the Cenozoic throughout the northern hemisphere: thein ecological, evolutionary, and biogeographic implications. Am J Bot. 2013; 100(2): 422-449.

Wu ZH, Sun H, Zhou ZK, Peng H, Li DZ. Origin and differentiation of endemism in the flora of China. Front Biol China 2007; 2: 125-144.

Xia NH, Luo XR. Geographical distribution of Sapindaceae in China. Trop Subtrop Botany, 1995; 3: 13-28 .

Ying TS, Chen ML. Plant geography of China, 1-598. Shanghai Scientific & Technical Publishers, Shanghai, China, 2011.