VáclavBurle

Marcus Tullius Cicero

Borovice, kterých na světě existuje asi 120 druhů jsou vždyzelené stromy, výjimečně keře s přeslenitým větvením. Nejvíc druhů roste v Severní a Střední Americe. Není vždy snadné je určit. Velmi důležitým determinačním znakem je počet jehlic ve svazečku. Borovice Jeffreyova o které je dnešní příspěvek patří do skupiny borovic se třemi jehlicemi ve svazečku. Jak se krásný strom, který ve své domovině (Severní Amerika, v USA v jižním Oregonu, v Kalifornii, Nevadě a na severu Mexika) dosahuje výšky až 60 metrů dostal do české kotliny? V roce 1852 si jeden z účastníků expedice na pobřeží Tichého oceánu, Skot J. Jeffrey všiml zvláštních borovic s prořídlými korunami a velkými šiškami. A byl to opět Jeffrey, který vyzrálé šišky a snad i malé borovičky s kořenovým balem nechal naložit na loď a dopravit do Evropy. Slovutní botanici Robert Kaye Greville a John Hutton Balfour k poctě nálezce borovici pojmenovali Pinus jeffreyi Grev. et Balf. O rok později byly semena nového druhu (snad i sazeničky) v botanických zahradách západní Evropy. V Čechách je uvedena první introdukce borovice Jeffreyovy ze zámeckého parku Hluboká nad Vltavou v roce 1865, ověřena je rovněž informace o pěstování uvedeného druhu v parku obklopujícím zámek v Sychrově na Liberecku (1879). Obliba exotické borovice rychle vzrůstala, stejně jako počet míst, kde byla vysazována: Průhonice, Lednice, Dobříš, Kroměříž, Čechy pod Kosířem a řada dalších. A že jde o dřeviny ceněné a obdivované, dokládá skutečnost, že v roce 2009 byla borovice Jefreyova v obci Česká Bělá na Havlíčkobrodsku vyhlášena stromem roku. Tamní, asi devadesátiletý exemplář má výšku 30 metrů a obvod kmene 220 cm. V současné době nechybí tato dřevina v žádném arboretu, častá je v zámeckých a městských parcích i botanických zahradách.

Popis dřeviny z čeledi Pinaceae jen stručně. Má širokou, poměrně řídkou korunu, šedozelené jehlice po třech ve svazečku jsou 12-26 (30) cm dlouhé, široké cca 2 mm. Tuhé, na konci ostře zakončené a po rozemnutí voní jako pomeranč. Opadávají někdy až po sedmi letech. Kmen není výrazněji sbíhavý, kořenový systém je svazčitý, v půdě dobře zakotvený. Políčkovitě rozpraskaná borka voní po vanilce a citronu. Šišky jsou dlouhé asi 12-25(30) cm, široké 4-8 cm, otevřené až 15 cm a dozrávají druhým rokem.

Velmi výrazná, dekorativní a povětrnostním vlivům odolná borovice Jeffreyova je vhodná jako solitér s potenciálem uplatnění v lesnické praxi. I když okrasná funkce druhu převyšuje význam lesnický, může se ve vhodných polohách v nadmořských výškách kolem 600 metrů uplatnit kříženec P. jeffreyi × P. coulteri.

Pokorný J., Fér F.: Listnáče lesů a parků, SZN Praha 1964

Pilát A.: Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků, Nakladatelství ČSAV, Praha 1964