VáclavBurle

Svítel latnatý (Koelreuteria paniculata) z čeledi Mýdelnikovitých (Sapindaceae) je menší až středně vysoký strom se širokou řídkou korunou a šedou podélně rozpukanou kůru. Jeho pravlastí je Dálný východ: Korea, severovýchodní Čína a část japonských ostrovů. Do Evropy byl introdukován kolem roku 1763. Některé prameny udávají Německo, jiné Anglii. Jisté však je, že na naše území se doslal svítel o 72 let později, neboť v roce 1835 je uváděn z pražské Královské obory. Z Průhonic je zmiňován v roce 1909, z Lednice na jihu Moravy od roku 1921. Nechci text zahltit letopočty a proto jen poznámku, že k rozsáhlejší výsadbě exotické dřeviny došlo po druhé světové válce. Efektní strom začali vysazovat v nejen v arboretech, ale především v městských parcích po celé republice. Svítel nevyniká svými květy, nýbrž zpeřenými listy (mohou být až 35 cm dlouhé) a zejména plody. Vypadají jako malé papírové lampiónky, nicméně botanicky jde o nafouklé tobolky obsahující černá, kulovitá semena. Zpravidla jich bývá 5, v mnohých tobolkách jsou jen čtyři, v jiných šest.

Dendrologové hodnotí svítel jako estetickou, teplomilnou parkovou dřevinu schopnou vyrůstat i na suchých půdách v městském prostředí a dobře tolerující zimní posypy solí. V jihomoravské metropoli je vysazeno několik desítek exemplářů, ten na fotografii zdobí Žerotínovo náměstí. Protože roste v blízkosti frekventovaných chodníků, lidé obdivují ozdobné plody a často si vyměňují názory, o jaká strom jde. Když jsem koncem července fotografoval plody svítele z blízka, ptala se mě jedna mladá maminka na název stromu. Podle ní je to prý nějaká stromová odrůda židovské třešně. Měla na mysli lilkovitou rostlinu s podobnými, avšak oranžovými až červenými "lampiónky" nazvanou mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengii). Pěkně jsme si popovídali, nicméně stejně trvala na tom, že svítel a židovská třešeň musí mít něco společného. Zklamat jsem ji nemohl a tak byla spokojena s odpovědí, že mochyně má oblast původního rozšíření od jižní Evropy po Japonsko. A v Japonsku svítel přece roste přirozeně. K ostatním brněnským exemplářům svítele jen poznámku, že nejrozšířenější je v tamním nejstarším parku, zvaný Lužánecký.

Vrátím se ještě k introdukovaným dřevinám z jiného pohledu. Termín "introdukce" lze definovat jako cílené zavádění nových druhů do míst jejich nepůvodního výskytu. Zpočátku byl hlavní důvod takového konání využít dosud neznámých exotických druhů v parcích a zahradách, později byly tyto dřeviny vysazovány v arboretech, kde byla zjišťována jejich přizpůsobivost na změněné přírodní podmínky.

Introdukce má bohužel svá úskalí. To hlavní spočívá v tom, že nikdy nelze odhadnout nežádoucí důsledky. Svítele se to netýká, ale trnovníku akátu (Robinia pseudacacia) nebo pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima) ano a dokonce hodně. Pajasan je teplomilný listnatý strom původem z Číny. Jako okrasná dřevina se začala pěstovat v Evropě od poloviny 18. století a u nás jsou první doklady o pěstování z roku 1865. Dlouho nezplaňoval. Opravdu dlouho. Teprve v roce 1909 byl jako kuriozita uváděn z jednoho rumiště v Plzni. V Praze se objevil v roce 1937, následně se začal šířit spontánně, a dnes chybí jen v městech s vyšší nadmořskou výškou (např. Liberec). Městské populace (třeba v Brně) jsou vysoce invazivní. Pajasan totiž nejlépe vyklíčí na otevřených stanovištích charakteristických pro města - při patách zdí, ve spárách chodníků, v městských dvorcích bez ostatní vegetace, okolo nádraží, často se objevuje ve škvírách v asfaltu. Navíc města fungují jako jakési "tepelné ostrovy".

Občas se v souvislosti s rostlinami objevuje termín "stupeň urbanity", čímž je míněno, do jaké míry je rostlina schopna prosperovat v městském prostředí. Uváděna je stupnice 0 až 5, a pajasan je řazen do pětky. Faktem je, že ve venkovském prostředí se objevuje mnohem méně a ve volné přírodě jen sporadicky. Zatím.

Chytrá M., Hanzelka P., Kacerovský R: Botanické zahrady a arboreta České republiky. Academia a Unie botanických zahrad České republiky, Praha 2010.

Kříž Z., Riedl D., Sedlák J.: Významné parky Jihomoravského kraje. Blok, Brno 1978.

Pokorný J., Fér F.: Listnáče lesů a parků, SZN, Praha 1964.

Truhlář J.: Cizokrajné dřeviny v oblasti Školního lesního podniku Křtiny. Brno, Vysoká škola zemědělská 1987.