VáclavBurle

Ryzec zelený (Lactarius blennius) je středně velká houba z čeledi holubinkovité (Russulaceae), která roste v bučinách celé Evropy. Klobouk o průměru od 30 do 90 mm je v mládí klenutý, později plochý a uprostřed promáčkly, s podvinutým okrajem. Jeho povrch je hladký a za vlhka výrazně slizký a lepkavý. Vzhledově je variabilní, barva je zelená jen u mladých plodnic,starší jsou šedo-olivové a často pokryté tmavšími skvrnami, někdy uspořádanými v kruzích. Lupeny jsou v mládí bílé, později krémové až šedé, připojené až sbíhavé. Jsou husté a občas větvené. Při pomačkání se zbarvují šedozeleně a ve stáří jsou pokryty nazelenalými skvrnami po zaschlém mléce. Třeň je válcovitý a u báze se zužuje. Obvykle je hladký s jemným špinavě zeleným žilkováním. Dužina je tuhá a pružná, uprostřed třeně vatovitá, s dutinou u starších plodnic. Většina mykologicckéliteratury uvádí, že houba je jedlá, i když nevalné chuti. Houba neláká ke sběru ani k jídlu. Je slizká a produkuje velké množství bílého mléka, které na vzduchu šedne. Mléko i dužnina jsou nejprve mírně, ale po chvíli silně palčivé (Socha et al., 2015).

Ryzec zelený poprvé popsal švédský mykolog Elias Magnus Fries v roce 1815. Latinské adjektivum "blennius" znamená "slizký" a kdo tuhle houbu někdy našel a vzal do ruky, potvrdí, že tato vlastnost charakterizuje ryzce zeleného úplně nejlépe. Jeho slizkost vynikne zejména po dešti a mechanickém poškození, kdy vylučuje velké množství lepkavého mléka. Roste od července do listopadu v bukových lesích nebo ve smíšených lesích pod buky, většinou ve skupinách a lepkavé mléko není to jediné, čím se může chlubit (http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1113).

Socha R, Hák J, Kovač J, Vít A. Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Nakl. Eminent, Praha 2015, 280 s.