VáclavBurle

Původní areál až 80 cm vysoké jednoleté byliny netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora DC.) z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae) se rozkládá v oblasti jižní části západní Sibiře, západního Mongolska a západní části Himálaje. Uvedený druh je učebnicovým příkladem, co může následovat, když se záměrně dovezená semena exotické rostliny vysadí v botanické či jiné zahradě.

Nejstarší zpráva o zplanělém výskytu v Evropě pochází ze Ženevy, kde se v okolí tamní botanické zahrady objevila v roce 1831 a o šest let byla zaznamenána v Drážďanech. V Praze se netýkavka malokvětá pěstovala už v roce 1844 a zplaňovat začala kolem roku1870, kdy byly první nálezy zaznamenány z ostrova Štvanice a dalších lokalit. Netýkavka "utekla" zřejmě z univerzitní botanické zahrady na Smíchově. Poté se objevila v širším okolí zámecké zahrady Kašpara Šternberka v Březině na Rokycansku a v zahradě (i v jejím okolí) lesnické školy v Bělé pod Bezdězem. Od roku 1870 roste netýkavka malokvětá na více místech středních a severozápadních Čech. Před rokem 1920 připojuje k netýkavce malokvěté F. Polívka ve své Názorně květeně zemí koruny české poznámku "Vyskytuje se u nás pořídku zplaněle v houštinách podle Vltavy a Labe, ve květenách Moravy a Slezska se neuvádí."

První nález netýkavky malokvěté na Moravě byl učiněn v červnu 1913 na břehu řeky Moravy v Kroměříži. Z Olomouce je doložena z roku 1922 a o rok později byla nalezena v Brně na místě, kde by to nikdo nečekal. V historickém centru jihomoravské metropole pod Petrovem je náměstí Zelný trh, kterému dominuje barokní kašna Parnas. A právě ve spáře mezi kamennými bloky kašny vyrůstal jeden exemplář pro Brno nové rostliny. Netýkavka byla obdivována, psalo se o ní jako o krasavici ze zemí předalekých.

A jaká je současnost? Velmi rychle se naturalizovala a od 40. let 20. století má její šíření charakter invaze. Nyní je jednou z nejvíce rozšířených invazních rostlin ve střední Evropě. Je schopna proniknout na rozmanitá stanoviště od center měst a rumišť, přes zahrady a parky, lemuje vodní toky a v některých lesích tvoří souvislé porosty. Chybí na travnatých, po převážnou část dne osluněných plochách. Hlavní příčinou šíření v lesích je intenzívní doprava různých materiálů a to i do oblastí značně vzdálených. Šíření do lesů začíná od okrajů komunikací a v převážně zastíněném prostředí probíhá rychle. Navíc je třeba vzít v úvahu schopnost netýkavky vystřelovat semena z plodů citlivých na dotek, případně na silnější náraz větru. Plošné výskyty v lesním podrostu představují závažný problém - v konkurenci o vodu a svým zástinem úspěšně potlačuje původní druhy. Netýkavka malokvětá je v současnosti rozšířena na velké části území ČR, chybí jen ve vyšších horských polohách a řidčeji se vyskytuje pouze v územích vzdálených od komunikací a obcí. Netýkavka malokvětá výrazným způsobem mění vlastnosti celých ekosystémů a ohrožují biodiverzitu. Ono je asi snazší uhlídat houf zajíců na poli, než jednu rostlinu v zahradě, byť dobře oplocené.

Domin, K.: Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora DC.) v Československu. Věda přírodní 1938, č. 19, s. 179-181.

Grüll Fr,: Fytocenologická charakteristika ruderálních společenstev na území města Brna Academia, Praha 1981

Lhotská M.: Ako sa rozmnožujú a razširujú rastliny. Obzor, Bratislava 1987

Polívka F.: Názorná květena zemí koruny české, svazek 2, s.231, nakl. R. Prombergera, Olomouc 1900

Pyšek P., Tichý L.: Rostlinné invaze. Rozekvítek, Brno 2001

Slavík B.: Květena České republiky 5., Academia, Praha 1997