VáclavBurle

Aristotelés ze Stageiry

Začít psát článek o kruhatce Matthioliho moravské (Cortusa matthioli subsp. moravica (Podp.) Soják) a v zápětí ji srovnávat s lipnicí jesenickou (Poa riphaea (Asch. et Graebn. Fritsch) se může zdát nelogické ba krajně pošetilé. Přesto se o to pokusím a začnu rozdíly. Kruhatka Matthiolova (dále jen kruhatka) patří do čeledi prvosenkovitých, lipnice jesenická (dále jen lipnice) do čeledi lipnicovitých.

Kruhatka roste v Moravském krasu v propasti Macocha na vápenci v nadmořské výšce cca 450 metrů, lipnice na Petrových kamenech v Hrubém Jeseníku v n.v. kolem 1440 m na křemencích a fylitech. Kruhatku od ostatních kvetoucích rostlin z čeledi prvosenkovitých lze rozpoznat snadno, lipnici od ostatních trav nikoliv. A co mají společného? Oba druhy jsou velmi vzácné, lipnice jesenická je označovaná jako bodový endemit - její výskyt na maximálně tří metrech čtverečních na jediném místě je důvod, proč je tato nenápadná tráva považována za jeden z nejvzácnějších taxonů na světě. Kruhatka Matthiolova moravská je na tom podobně, neboť kromě Macochy nikde jinde neroste. Obě rostliny jsou pozůstatkem (reliktem) z doby ledové a obě jsou uvedeny v Červeném seznamu ČR jako kriticky ohrožené druhy. Ve stejné kategorii je klasifikuje i vyhláška o druzích chráněných Bernskou úmluvou. Popis kruhatky Matthiolovy vynechám, neboť se domnívám, že úplně postačí přiložená fotografie, jejímž autorem je vedoucí správy CHKO Moravský kras RNDr. Leoš Štefka.

Na otázku kdy a kdo kruhatku v propasti Macocha objevil, není snadné odpovědět. V roce 1868 se slanili na dno propasti H. Wojta a Václav Dirmoser, kteří měli rádi tajemná místa, a propast Macocha je doslova přitahovala. Dirmoser, textilní dělník z Brna později o sestupu referoval osobnímu lékaři arcivévody Františka Ferdinanda, přičemž se zmínil o zvláštních fialově kvetoucích trsech rostlin na stěně propasti. Zpráv o výskytu následovalo v dalších letech víc, ovšem nálezy nebyly dokladovány. Vídeňský rodák, brněnský učitel a známý botanik V. Filkula, který spolupracoval s profesorem Podpěrou na monografii "Květena Moravy" květinu zaznamenal, ovšem nějakým nedopatřením se zmýlil v determinaci. Určil ji jako dřípatku horskou (Soldanella montana). Další informace o nálezech se v literatuře různí. Za seriózní zprávu lze považovat až sběr vzácného endemitu členem botanické sekce Přírodovědného klubu v Brně pana vrchního oficiála zemského výboru Františka Veselého z roku 1918. Ten o nálezu informoval profesora Josefa Podpěru a posléze mu dodal vzorně preparovaný herbářový doklad. "Objeviti novou rostlinu jevnosnubnou na území tak dobře prozkoumaném, jako jest Morava, není dnes věcí snadnou. Nicméně by se nezmiňoval nálezem méně významným v denním tisku, zde však jde o nález zvláště památný, neboť kruhatka patří do oné skupiny rostlin, které nám dávají výhled do dávné minulosti naší květeny, jsou nám vodítkem, pomocí něhož můžeme si vysvětliti, odkud a jak vzniká ráz dnešní naší květeny…" napsal profesor Podpěra v článku otištěném 20. října 1920 v Lidových novinách.

Profesor Podpěra byl při psaní obezřetný. Šlo o naprosto unikátní objev a proto ve svém příspěvku místo nálezu nezveřejnil. V odborném periodiku vyšla jeho podrobná zpráva "Fytogeografický rozbor nálezu Cortusa matthioli L. na Moravě" až v roce 1921. Popisuje v ní okolnosti nálezu, jeho význam i lokalitu samotnou. Zajímavé je Podpěrovo srovnání nálezů z Macochy s ostatními nálezy z lokalit kruhatky v Evropě. Je třeba zdůraznit, že v případě ostatních lokalit mimo propast Macocha (a ČR) jde o nominální poddruh Cortusa matthioli L. Na Slovensku se kortúza Matthioliho vyskytuje vzácně na několika rozptýlených lokalitách. Informace ve slovenské botanické literatuře jsou v případě lokalizace psány velice opatrně - např. Malá Fatra, okolí Žiliny, Slovenský raj, Muránská planina či Orava.

Vraťme se k lokalitě v Moravském krasu. Kruhatka se v propasti Macocha vyskytuje na třech stanovištích. První představuje trvale zastíněná část strmé severní stěny propasti, cca 60 metrů nade dnem. Podle dostupných zdrojů jde o nepočetnou, avšak vitální populaci. Druhé stanoviště kruhatky je na terasách přibližně 30 metrů nade dnem. Třetí je ještě blíže dnu, nad jezírkem v blízkosti suťového kuželu. Výskyt kruhatky v Macoše je zřejmě umožněn vlhkým a chladným mikroklimatem. Propast Macocha, která je součástí nejdelšího jeskynního systému v České republice má hloubku 138,5 metrů (k hladině Dolního jezírka) a je největší propastí ve střední Evropě. I když si kruhatku návštěvníci nemohou prohlídnout zblízka, její krásně fialově kvetoucí trsy jsou vidět dalekohledem z dolního můstku od května do konce června.

Hendrych R.: Cortusa matthioli, v minulosti i v současnosti naší květeny. - Studia sumptibus auctoris edita, pp. 11-36, Praha 2003.

Hejný, S., Slavík, B.: Květena České republiky, svazek 3, Praha 1992.

Podpěra, J.: Památný botanický nález na Moravě. Lidové Noviny, Roč. 28., čís. 524, 1920

Podpěra, J.: Fytogeografický rozbor nálezu CORTUSA MATTHIOLI L. na Moravě. Zvláštní otisk ze Sborníku Klubu přírodovědeckého v Brně. Ročník III, Brno 1921.