VáclavBurle

Jarní slunce probudilo k životu květy podbělu. Pokud podběl znáte, jistě víte, že květy podbělu se dají používat jako léčivá droga: jak čerstvé, tak i sušené. Sbírají se časně z jara, za sucha, a to jen květy bez stopek. Doba sběru je ale krátká, pokud je teplé počasí, podběl rychle odkvétá a další šanci budete mít zase až za rok. Proto si pospěšte. Pokud podběl neznáte, něco si o něm přečtěte.

Podběl lékařský (Tussilago farfara L.) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), která je již odedávna známa jako léčivá bylina s širokým využitím. Řecký filosof, botanik a lékař Pedanios Dioskurides (přibližně 40-90 n.l.) doporučoval ve svém díle De Materia Medica inhalovat kouř ze sušených listů při kašli a dýchacích obtížích a čerstvé listy podbělu přikládat jako obklad při kožních zánětech. Zevně se podběl dále užíval jako antiflogistikum v obkladech při zánětu žil, ale také na vředy, špatně se hojící rány a ekzémy. Podběl podporuje epitelizaci bez nadměrné granulace, takže zhojená rána je čistá a bez jizev. Svatá Hildegarda z Bingenu (1098-1179) doporučovala odvar z květů jako prostředek k čištění a léčení jater a také při horečce, popáleninách, bodnutí hmyzem či kousnutí zvířetem. Nejčastěji byl však odvar z květů používán jako prostředek při kašli a nachlazení, což dalo podbělu rodové jméno. Pochází z latinského tussis = kašel a z ago = vyhánět. Druhové jméno podbělu souvisí se vzhledem jeho listů. Ty jsou na rubu jakoby posypány moukou (latinské slovo far = mouka).

Tato složnokvětá víceletá bylina, kvete brzy na jaře nápadnými žlutými úbory o poloměru 15 až 20 mm, které obsahují až 300 květů. Na noc a při nepříznivém počasí se květy zavírají. Po odkvětu se úbory sklánějí dolů. Plodem je ochmýřená nažka. Podběl se rozrůstá pomocí oddenků. Z nich vyrůstají dva druhy pupenů - z jednoho druhu vyrůstají stonky s květy, z druhého po odkvětu vyrostou přízemní listy. Kořenový systém podbělu je silně rozvětvený. Podběl roste téměř v celé Evropě, v severní Africe i v Asii. Je to rostlina nenáročná, která se uchytí téměř všude: na polích, podél cest, v silničních příkopech, v lomech, na březích řek, potoků a rybníků, ale třeba také na železničních náspech, výsypkách apod.

K léčivým účelům se používají květní úbory (Flos farfarae) i listy (Folium farfarae). Většina lékopisů uvádí, že květy obsahují slizovité látky, silici, flavonoidy, triterpeny, třísloviny a glykosidní hořčiny, listy a stonky obsahují organické kyseliny, třísloviny, alkaloidy, fytosterony, dextrin, inulin, saponiny, karoteny, vitamin C a minerální látky - hlavně draslík, vápník a zinek, ale neříkají nic o tom, které chemické substance jsou zodpovědné za farmakologické účinky podbělu. Těmto látkám je věnována pozornost až v poslední době.

Jednou z prvých chemicky definovaných biologicky aktivních látek izolovaných z podbělu v roce 1988 byl tussilagon, u nějž byl prokázán stimulační účinek na srdce a dýchání. Je to však především látka, která je zodpovědná za protizánětlivé účinky podbělu. Inhibuje totiž produkci oxidu dusnatého a prostaglandinu E2 (PGE2) a mohl by nalézt uplatnění v terapii zánětlivých nemocí způsobených právě nadprodukcí NO a PGE2. Tussilagon je sesquiterpenoid, podobně jako čínskými autory isolovaný farfaratin. Oba tyto sesquiterpenoidy inhibují jeden z enzymů, který se podílí na syntéze tuků. Další terpenoidní látky podbělu mají antioxidační, antimikrobiální a neuroprotektivní účinky.

Významnou součásti drogy z květů i listů jsou pyrrolizidinové alkaloidy, které činí drogu potenciálně nebezpečnou. Pyrrolizidinové alkaloidy podbělu by mohly být zodpovědné za ojedinělé nálezy venookluzivních onemocnění jater. Některé pyrrolizidinové alkaloidy jsou hepatotoxické a mohou proto vyvolat jaterního poškození. Hlavními pyrrolizidinovými alkaloidy podbělu jsou tussilagin, senkirkin a senecionin. Tussilagin je považován za netoxický alkaloid, ale senkirkin a senecionin, pyrrolizidinové alkaloidy nalezené také v jiných jedovatých rostlinách, zejména starčcích, jsou jednoznačně hepatotoxické.