VáclavBurle

Nejrozsáhlejší studii o outkovce rumělkové publikoval K. Kříž v České mykologii, ročník 18, sešit 3, 1964. Uvádí např., že "jako prvý u nás našel a uložil v herbáři tuto houbu v roce 1868 v Nízkých Tatrách evangelický farář C. Kalchbrenner, který tehdy působil ve Spišských Vlaších." Jako první sběr v Čechách je uváděn (bez uvedení jména a roku) z Blat u Soběslavi, kde byla o. rumělková nalezena na spadlé březové větvi). Do roku 1964 byla u nás tato houba nalezena 133x, z toho nejčastěji na Šumavě a ve Slovenském rudohoří. Většina nálezů byla učiněna v nadmořských výškách 400 - 1000 metrů. Z tohoto pohledu je nález outkovky rumělkové na tlející spadlé třešňové větvi (viz foto) ve VKP u Kamene v katastru Veverské Bítýšky, n.v. cca 250 m výjimečný.

Outkovka rumělková roste od června do listopadu, většinou ve skupinách, na odumřelém dřevu listnatých stromů, jako je jasan, bříza, buk, jeřáb, vrba nebo olše; ale také v sadu třeba na třešni. Vyhledává prosluněná místa a plodnice vyrůstají ve skupinách nad sebou. Klobouk je polokruhovitý až vějířovitý, rumělkově, oranžově nebo skořicově červeně zbarvený, jemně plstnatý, později olysávající, hrbolkatý, bočně přirostlý. Má šířku 20-100 mm a je poměrně tenký. Rourky jsou dlouhé, asi 5 mm, oranžové až červené. Také dužnina je oranžová až červená, ale korkovitá a tuhá, takže k jídlu se nehodí. Výtrusný prach je bílý (Antonín, 2006). Celkový vzhled outkovky rumělkové, včetně detailního pohledu na spodní a horní část její plodnice, přináší přiložená fotografie. Byla vytvořena fotomontáží ze snímků pořízených doktorem Karlem Babíčkem.

O co menší zájem mají o nejedlou outkovku rumělkovou houbaři, o to větší zájem o ni mají lesníci a v poslední době také chemici, farmakologové a odborníci na lidskou výživu. Houba způsobuje bílou hnilobu a svými enzymy likviduje rostlinou biomasu degradací ligninu prostřednictvím kombinované aktivity lakkázy, peroxidázy a dalších podpůrných enzymů (Henske et al., 2018). Detailní analýza odhalila, že vzájemný poměr jednotlivých enzymů podílejících se na rozkladu ligninu je závislý na povaze substrátu, tedy na dřevině, na které houba roste. Podle stromu na kterém se outkovka rumělková usadila, vede k expresi genů, které kódují jednotlivé enzymy takovým způsobem, aby byl rozklad ligninu byl co nejúčinnější (Mathieu et al., 2016; Henske et al., 2018). Outkova rumělková je také producentem glyoxaloxidázy (GLOX) (Daou et al., 2016), enzymu který oxiduje hlavně aldehydy generované během degradace ligninu a uhlohydráty. Reakce katalyzované tímto enzymem, jako je oxidace toxických molekul a produkce cenných sloučenin (organických kyselin), činí GLOX slibným cílem pro biotechnologické aplikace (Daou et al., 2019).

Outkovka rumělková a paleta jejich lignolytických enzymů je vhodná pro biotechnologickou přípravu řady důležitých chemikálií a chemických surovin (Ling et al., 2020), produkovaných tzv. "zelenou chemií", což je oblast chemie a chemického inženýrství se zaměřením na navrhování produktů a procesů, které minimalizují používání a vytváření nebezpečných látek. Zelená chemie se zaměřuje na dopad chemie na životní prostředí, včetně technologických přístupů zaměřených na prevenci znečištění a snižování spotřeby neobnovitelných zdrojů. Protože to je směr, kterým se bude muset člověk v budoucnu ubírat, myslí-li slova o udržitelnosti života na Zemi vážně, měl by si takových pomocníků jako je outkovka rumělková velmi vážit, i když se ta houba nedá jíst.

Již dnes se například vyrábí vanilin, který byl ještě do nedávna pouze přírodním produktem z lusků vanilovníků, pomocí biotechnologie používající enzymy z outkovky (Banerjee a Chattopadhyay, 2019). Vanilka je přitom látkou, bez níž se vůbec neobejde potravinářský a farmaceutický průmysl (Gallage a Møller, 2019), ale také výroba řady speciálních chemikálií (Cramail et al., 2019) nebo degradace nebezpečných chemikálií v zamořených oblastech (Kožená, 2010; Křesinová, 2013; Šrédlová, 2015). Je také zajímavým nástrojem pro různé potravinářské i nepotravinářské aplikace (Georis et al., 2003).

Enzym lakkáza přítomný v plodnicích outkovky rumělkové je také zodpovědný za syntézu kyseliny cinnabarové oxidací jejího prekurzoru, kyseliny 3-hydroxyanthranilové. Kyselina cinnabarová je tím pigmentem, který dává plodnicím tu krásně červenou barvu. Je také houbovým antibiotiem, protože vykazuje silnou antibakteriální účinnost u řady bakterií (Eggert, 1997). Není však pigmentem jediným a také není jedinou bioaktivní látkou izolovanou z tohoto choroše. Z dalších pigmentů to jsou např. fenothiazinové sloučeniny (cinnabarin, 2-amino-3-oxo-3H-fenoxazin, tramesanguin nebo fenoxazin) (Sullivan a Henry, 1971) a z bioaktivních látek na příklad fenoxazonový alkaloid pycnoporin (Dias a Urban, 2009). Další užitečné látky či prekurzory, z nichž se dají další látky vyrobit, jsou v outkovce stále objevovány (Cerimi et al., 2019), ale teprve budoucnost ukáže, jak nám mohou prospět.

Antonín V. Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha 2006.

Banerjee G, Chattopadhyay P. Vanillin biotechnology: the perspectives and future. J Sci Food Agricult. 2019; 99(2): 499-506.

Cerimi K, Akkaya KC, Pohl C, Schmidt B, Neubauer P.nové Fungi as source for new bio-based materials: a patent review. Fungal Biol Biotechnol. 2019; 6(1): 17.

Cramail H, Savonnet E, le Coz C, Grau E, Grelier S, DefoortB. Divanillin-based aromatic amines: synthesis and use as curing agents for fully vanillin-based epoxy thermosets. Frontiers Chemistry, 2019; 7: 606.

Daou M, Piumi F, Cullen D, Record E, Faulds CB. Heterologous production and characterization of two glyoxal oxidases from Pycnoporus cinnabarinus. Appl Environ Microbiol.2016; 82(16): 4867-4875.

Daou M, Yassine B, Wikee S, Record E, Duprat F, Bertrand E, Faulds CB. Pycnoporus cinnabarinus glyoxal oxidases display differential catalytic efficiencies on 5-hydroxymethylfurfural and its oxidized derivatives. Fungal Biol Biotechnol. 2018; 6(1): 4.

Eggert, C. (1997). Laccase-catalyzed formation of cinnabarinic acid is responsible for antibacterial activity of Pycnoporus cinnabarinus. Microbiological research, 152(3), 315-318.

Dias DA, Urban S. HPLC and NMR studies of phenoxazone alkaloids from Pycnoporus cinnabarinus. Natural Prod Communications, 2009; 4(4): 1934578X0900400409.

Gallage NJ, Møller BL. Vanilla: the most popular flavour. In Biotechnology of Natural Products. Springer, Cham. 2019; 3-24.

Georis J, Lomascolo A, Camarero S, Dorgeo V, Herpoel I, Asther M, ... & Dauvrin T. Pycnoporus cinnabarinus laccases: an interesting tool for food or non-food applications. Commun Agricult Appl Biol Sci. 2003; 68(2 Pt A), 263-266.

Henske JK, Springer SD, O´Malley MA, Butler A. Substrate-based differential expression analysis reveals control of biomass degrading enzymes in Pycnoporus cinnabarinus. Biochem Engineering J. 2018; 130: 83-89.

Kožená L. Studium biodegradace PCB pomocí ligninolytických hub. Disertační práce. UK Praha, 2010.

Křesinová Z. Fungální degradace organopolutantů s endokinně disruptivní aktivitou. Disertační práce. UK Praha, 2013.

Ling JG, Mansor MH, Murad AMA, Khalid RM, Quay DHX, Winkler M, Bakar FDA. A functionally-distinct carboxylic acid reductase PcCAR4 unearthed from a repertoire of type IV CARs in the white-rot fungus Pycnoporus cinnabarinus. J Biotechnol 2020; 307. 55-62.

Mathieu Y, Piumi F, Valli R, Aramburu JC, Ferreira P, Faulds CB, Record E. Activities of secreted aryl alcohol quinone oxidoreductases from Pycnoporus cinnabarinus provide insights into fungal degradation of plant biomass. Appl Environ Microbiol. 2016; 82(8), 2411-2423.

Sullivan G, Henry ED. Occurrence and distribution of phenoxazinone pigments in the genus Pycnoporus. J Pharm Sci. 1971; 60(7): 1097-1098.

Šrédlová K. Biodegradace polychlorovaných bifenylů v podzemní vodě pomocí biologických přístupů. Disertační práce. UK Praha, 2015.