VáclavBurle

Dříve než přistoupím k úvaze, který druh rozrazilu (pokud vůbec šlo o konkrétní druh) měl rodák z moravských Biskoupek, básník, spisovatel a překladatel Vítězslav Nezval v básni Na břehu řeky Svratky ze sbírky Chrpy a města na mysli, zmíním J. S. Presla, přesněji jeho tvorbu botanického názvosloví. Presl následoval z jazykového hlediska Jungmanna a z botanického Linnéa. Důsledně přejal binární názvoslovný princip i zásady pro tvoření českých rodových jmen. Dbal rovněž na tradice, mnohdy respektoval nářeční i lidová pojmenování, přičemž hlavní důraz kladl na dobový spisovný úzus.

Polívkova Názorná květena zemí koruny české, která vyšla ve čtyřech svazcích v letech 1900 - 1904 je z hlediska taxonomického samozřejmě zastaralá, nicméně o etymologický výklad i objasnění mnohých českých a latinských názvů rostlin se úspěšně pokusil právě Polívka. Rod rozrazil je typickým příkladem. K původu českého názvu připojil poznámku "Snad vzhledem k tomu, že některé druhy jeho rozrážejí (rozhánějí) nemoci," a k latinskému Veronica "K poctě sv. Veroniky. Vera - unica) = pravá - jediná, vzhledem k léčivosti některých druhů". Polívkův přínos v tomto směru hodnotil náš přední etymolog V. Machek, jako velmi cenný, zvláště v případě názvů, které jsou vytvořeny uměle.

Vraťme se však ke krásným Nezvalovým veršům. Lze předpokládat, že inspirací mu byly něžné, modré květy rozrazilu, aniž by měl na mysli konkrétní druh. Na umělecké hodnotě básně to samozřejmě nic neubírá.

Přejděme od jazykovědy k botanice. V České republice roste přes 30 druhů rodu rozrazil. Nezval u řeky Svratky, ani nikde jinde v naší přírodě nemohl vidět rozrazil nitkovitý (Veronica filiformis), nepůvodním druhu naší květeny, protože první údaj o jeho výskytu je z roku 1959 a to už byl básník rok po smrti. Rozrazil nitkovitý, původem z Kavkazu byl v Evropě poprvé zjištěn v roce 1780 v Anglii, na Slovensku byl zaznamenán v roce 1937, na Moravě v již uvedený rok v Lednici na Břeclavsku. Jak se k nám dnes invazivní druh dostal? Byl dovezen do botanické zahrady v Londýně. Nikdo nepředpokládal, že by se časem mohl dostat do volné přírody a to dokonce přes moře. Stalo se. Druh se šíří vegetativně, protože v evropských podmínkách není schopen vytvořit semena. I tak se šíří velice úspěšně. V ČR byl zařazen do kategorie plevelů vnitřní karantény. Skutečnost je taková, že v současné době tvoří expanzivní rozrazil nitkovitý místy souvislé, vitální, obtížně zničitelné porosty.

Nejznámějším druhem rodu Veronica (mimochodem Slováci si Veroniku v názvosloví ponechali) je rozrazil rozekvítek (Veronica chamaedrys), náš původní druh, hojně rostoucí od nížin po horské oblasti bez ohledu na kvalitu půdy. Zcela běžný je na loukách, pastvinách i ve světlých listnatých či smíšených lesích. Je to náš nejhojnější druh rozrazilu a tak není divu, že se k němu váže několik pověr. Jeho lidový název je bouřka, pršavka, na Slovensku prška. Když rozrazil někdo utrhne, určitě prý přijde bouřka. Pověra z Prostějovska tvrdí, že ten, kdo si dá do kapsy rozrazil, bude před bouřkou ochráněn. Na Slovensku v okolí Nitry sázeli rozrazil k svým obydlím, aby do domu neuhodilo. V Českém prostředí to byl zpravidla netřesk (Sempervivum).

Synantropními druhy, které najdeme všude na okrajích polí, úhorech, rumištích i mezi spárami v dlažbě jsou rozrazil douškolistý (V. serpyllifolia) a rozrazil lesklý (V. poliata).

Rozrazil perský (V. persica), poléhavý plevel ze střední Asie roste u nás od roku 1809. Má širokou ekologickou amplitudu. V ČR se vyskytuje hojně bez ohledu na typ půdy do nadmořských výšek cca 1300 metrů.

Rozrazil matný (V. opaca) byl v minulosti hojný v polích jako plevel okopanin, objevoval se také v zelinářských zahradách. V současnosti je uváděn jako kriticky ohrožený, stejně jako rozrazil chudobkovitý (V. bellidioides). Ohroženými druhy (C2) jsou rozrazil bažinný, rozrazil rakouský, rozrazil trojlaločný a rozrazil časný. V kategorii zranitelný druh (C3) jsou zařazeny výrazně teplomilný rozrazil rozprostřený a rozrazil pobřežní.

Závěrem chci upozornit, že po roce 1995 byla čeleď krtičníkovitých (kam byl řazen i rod rozrazil) přehodnocena. Z původních českých rodů zůstal jen krtičník (Scrophularia), divizna (Verbascum) a blatěnka (Limosella). Většina rodů byla přeřazena do jiných čeledí. Rozrazil (Veronica) byl i s několika dalšími rody nově zařazen do čeledi jitrocelovité (Plantaginaceae). Navzdory tomu různé prameny (včetně internetových) přeřazení stále nerespektují.

Hrouda L.: Veronica L. - In: Slavík B. : Květena České republiky 6, Academia, Praha 2000.

Jehlík V. : Cizí expanzní plevele České republiky a Slovenské republiky. - Academia, Praha 1998.

Machek V.: Česká a slovenská jména rostlin. ČSAV, Praha 1954.

Polívka.: Názorná květena zemí koruny české. Nakl. (R. Prombergra, Olomouc 1900-1904.