VáclavBurle

Nikdy jsem nezáviděl botanikům, kteří stáli před úkolem určit konkrétní druh z rodu divizna. Není to tím, že všechny až na jednu výjimku kvetou žlutě, nýbrž faktem, že kromě našich deseti druhů a jednoho druhu ve dvou poddruzích, roste v České republice ještě víc jak třicet kříženců, podobných si jako vejce vejci.

Nejznámějším zástupcem je divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum), statná, krásná a léčivá bylina rostoucí na výslunných místech. Právě o té tak skvostě píše kněz, básník, spisovatel a přítel Otokara Březiny, rodák z Tasova na Třebíčsku Jakub Deml (20.8.1878 -10.2.1961). Deml, významná osobnost české literatury 20. století vešel do povědomí čtenářů především zprvu cenzurou zakázanou prózou "Zapomenuté světlo", několika pracemi zabývajícími se dějinami Tasova a útlou knížečkou "Moji přátelé", ve které se vyznal ke svému vztahu ke květinám. Uvědomuji si, že příspěvek je věnován diviznám, ale snad mě čtenáři Demlův kratičký text k ještě jedné květině prominou. "Mateřídouško, nevidím tě, tolik jsi se ztratila ve svém okolí, ale jako bys jenom ty voněla ze šatů léta, přítelkyně pasáčků - moje myšlenka není o nic méně ztracená a já nevěděl, že tě budu někdy zváti Sestrou!"

Tak tedy zpět k divizně velkokvěté. Jak je vidět na fotografii, vyroste v podstatě kdekoliv, pokud není místo trvale zastíněno. Na sídlišti ve Veverské Bítýšce se ji daří znamenitě už po několik let. O léčivých účincích divizny se dočtete v každém atlase rostlin nebo na internetu. Ne tolik o pověrách, které jsou s ní spojené. Stejně jako kapraď samec má prý i divizna velkokvětá zázračnou moc: pokud se zmocníte jejího kořene na den Navštívení Panny Marie před východem slunce, získáte prostředek, kterak se stát neviditelným. Bohužel v obsáhlé literatuře o pověrách se návody jakým způsobem onu neviditelnost přivodit značně liší. Jeden údajně spolehlivý recept doporučuje čerstvý kořen nakrájet na tenké plátky, vložit do bílého vína a po vyluhování vypít (množství neuvedeno). Účinek se dostaví do půl hodiny. Extrakt má prý i jiní další zázračné schopnosti. Kdo se jím pokropí, nikdy nemůže být postižen náhlou mozkovou příhodou, přivodí si náklonnost osoby opačného pohlaví, omládne, nebudou mu vypadávat vlasy, nedostane škrkavky, úbytě ani mázdřivku (difterii). Je třeba dodat, že s neviditelností a dalšími avizovanými účinky to tak nějak nefunguje. Stejně tak dámám nelze doporučit, aby si vlasy barvily na žluto diviznovým odvarem. Výsledek je nejistý a získaný odstín by nemusel odpovídat původní představě. Pověr o divizně je přehršle, ale protože se hodlám dostat k dalším druhům tak poslední: čarodějnice se obávaly, aby jejich reje nikdo nepovolaný neodhalil. Když potřebovaly v noci při čarování svítit, používaly knoty do lamp nebo svíček zhotovené ze stonků divizny. Prášek z usušené divizny smíchaný s voskem byl

ideální pro výrobu čarodějnických svíček. Zde mají možná původ lidové názvy pro diviznu - tajemná svíce, pochodňová květina, svícen a louč.

Vraťme se do reality a k jinému druhu. Teplomilnou diviznu jižní rakouskou (Verbascum chaixi subs. Austriacum) zařadil významný moravský botanik docent Jan Šmarda (1904 - 1968), který se mimo jiné věnoval studiu fytogeografických fenomenů, zejména šíření teplomilných druhů údolími řek, jako představitele teplomilného druhu 2 - 3 řádu. Od časů Šmardových studií došlo k značnému rozšíření divizny jižní rakouské údolím Svratky na severozápad do vyšších poloh předhůří Českomoravské vrchoviny. Také údolím Svitavy proniká daleko k severu. Nejčastěji roste na zásaditých, suchých půdách, skalních stráních, okrajích lesů a slunných místech, často na železničních náspech. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je uvedena ve skupině C4a (vzácnější taxon vyžadující další pozornost).

Také divizna knotovitá (Verbascum lychnitis), až 1,5 m vysoká bylina je druhem výslunných křovinatých, travnatých či kamenitých strání a světlin v teplých listnatých lesích. Šíří se také podél komunikací, podél železnic, objevuje se na navážkách. Hojnější je termofytiku Čech, na Českomoravské vrchovině se vyskytuje sporadicky a na severní a východní Moravě chybí. Na Brněnsku jsem pozoroval několik travnatých stanovišť divizny knotovité, které postupně zanikají sukcesí křovin dřevin, zejména trnovníku akátu.

Snadno poznatelný druhem je divizna černá (Verbascum nigrum), až 130 cm vysoká bylina, odlišující se od našich divizen uspořádáním květů do svazečků. Není teplomilná, optimum rozšíření má v nadmořských výškách okolo 900 metrů a často se objevuje na rumištích.

Štíhlá, přitom statná, až metr vysoká je divizna švábovitá (Verbascum blattaria). Jde o nenáročný druh tolerující i slabě zasolené půdy, nicméně u nás má jen málo lokalit, kterých navíc ubývá. Stabilnější populace se objevují na člověkem narušených druhotných biotopech, což by napovídalo, že taxon vystupuje jako apofyt. Divizna švábovitá je zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2b).

Jediným naším druhem, který nekvete žlutě je divizna brunátná (Verbascum phoeniceum). Barva květů je variabilní - od tmavofialové do modravé. Najdeme ji jen vzácně na stepních, travnatých nebo skalnatých stanovištích a na písčinách. V nížinách a pahorkatinách ČR má několik pěkných rozptýlených lokalit v Českém středohoří a dolním Poohří. Na Moravě je to především Mohelenská hadcová step a váté písky v okolí Rohatce. Největším nebezpečím pro diviznu brunátnou představují změny biotopu a úbytky původních lokalit následkem množení náletových dřevin. O neuvedených druzích rodu Verbascum z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) až někdy příště.

Deml, J.: Moji přátelé. 9. vyd. Praha, Československý spisovatel 1989. Kubát et al.: Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha 2002.

Procházka, F.: Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000).

Agentura ochrany přírody a krajiny, 2001.

Vodička, S.: Básník Jakub Deml v Tasově. Praha, Torst, 2001.