VáclavBurle

Dřevokazné houby se dají rozdělit z mnoha hledisek: některé napadají živé dřevo, jiné v určitém stupni rozkladu. Většina z nich je chorošovitých, ale existují i dřevokazné houby lupenaté. Většina je nejedlá, nicméně sírovec žlutooranžový nebo některé hlívy jsou kulinářskou specialitou. Rozdělit je můžeme rovněž podle toho, jaké dřeviny napadají. Těch "vybíravých" je velmi málo. Pro břízu - přesněji pro všechny druhy bříz - to je březovník obecný (Piptoporus betulinus). Jeho až 20 cm límcovité plodnice mají povrch úplně hladký, bělavý, světle hnědý nebo šedavý, 2-5 cm silný. Podle druhového pojmenování by se mohlo zdát, že lupeník březový (Lenzites betulina) je dřevokaznou houbou bříz.

Houba připomínající podkovky vyrůstá především na kmenech a větvích bříz, napadá však i ostatní listnáče, zejména buky a habry. Jinak je to u modřínu opadavého. Lignofilní saprofyt brvenka modřínová (Lachnellula willkommii) s oranžově žlutými plodničkami jen 1 - 5 mm v průměru parazituje výhradně na živých větvích modřínů. Podobně brvenka Hahnova (Lachnellula occidentalis). Ta roste od podzimu do jara v početných skupinách na popadaných mrtvých větvičkách modřínu. Nepodařilo se mně nalézt v literatuře žádné jiné druhy, které by byly striktně vázány na konkrétní dřevinu.

Podle názvu by se dalo soudit, že kornatec javorový (Dendrothele acerina) napadá pouze javory. Většinou byl pozorován na javoru babyce, javoru klenu i mléči, objevuje se však také na habrech a bucích. Stejně tak bolcovitka bezová (Auricularia auricula-judae) vyrůstá především na bezu černém, ale byla nalezena opakovaně na různých listnáčích, dokonce i na brslenu evropském a lísce obecné. Podobně kornatec bezový (Xylodon sambuci) s bílými či šedými rozlitými plodnicemi je na černém bezu běžný, nicméně uvedený kornatec najdeme na více druzích listnáčů a někdy i na jehličnanech.

V případě ovocných dřevin je to podobné. Např. bělochoroš jabloňový (Aurantiporus fissilis) parazituje převážně na jabloních, ale i na hrušních, kdouloních a dokonce i na dubu. Pouze listnáče napadá outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus), nádherná chorošovitá houba s polokruhovitým, rumělkově až skořicově červeným, jemně plstnatým kloboukem. Jde o lignikolní saproparazit, čili taxon, který není jasným parazitem, protože roste spíše na odumírajících částech dřevin, např. na koncích prosychajících větví v korunách stromů (Kříž 1964). Autor o tomto výrazně zbarveném druhu zpracoval podrobnou zprávu, ve které hodnotí okolnosti do té doby zaznamenaných nálezů. Kromě nadmořské výšky uvádí především dřeviny, na kterých byla o. rumělková pozorována. Kříž zpracoval údaje o 135 nálezech (ze zprávy jsem vybral jen část). Bříza 17, stejný počet rostl na dubu, 8 na vrbě, jeden na topolu osice a jeden na lísce. Nezaznamenal ani jeden nález na jehličnanu.

Když jsem se dostal k neobvyklým a nápadným zbarvením, uvedu ještě modrou. Ta je u hub vzácná. Modrá se někdy objevuje u outovky pestré (Trametes versicolor), která je barevně velmi variabilní a mimochodem jako tzv. ranový parazit napadá dřeviny bez ohledu na druh. Z části modré zbarvení má bělochoroš modravý (Oligoporus caesius). Ten preferuje především smrk, resp. starší smrkové pařezy. Světle modrý je vzácný bělochoroš lužní (Postia subcaesia) a šedomodrý je bělochoroš olšový (Oligoporus alni).

Kříž K.: Rozšíření outkovnice rumělkové v Československu. Česká mykologie, ročník 18, 1964, sešit 4.

Kotlaba F.: Mykózy ovocných stromů působené vyššími houbami. Zemědělská fytopatologie 4:99, Praha 1962

Hagara L., Antonín V.: Ottova encyklopedie hub. Ottovo nakladatelství 2014.