VáclavBurle

Rozmanitost schránek a často ekologická vyhraněnost. Taková je zjednodušená charakteristika našich suchozemských měkkýšů. Většina z nich má ráda vlhko. Např. skalnička karpatská (Vitrea transsylvanica) žije v malé izolované populaci na chladném a stinném dně propasti Macocha v Moravském krasu. Přímým slunečním paprskům se vyhýbá i drobný vrkoč nordický (Vertigo ronnebyensis) mající u nás jedinou lokalitu v malé izolované oblasti Knížecího stolce na Šumavě a výskyt celoevropsky chráněného vrkoče Geyerova (Vertigo geyeri) se omezuje pouze na bezlesá bazická slatiniště.

Přesně naopak je to s našimi suchomilkami obývajícími slunné biotopy. V České republice jich žije šest druhů, a to vždy na suchých, teplých místech s nízkým bylinným nebo nejvýše křovinatým porostem. Mají silnostěnné ulity světlé barvy, které odrážejí sluneční záření. Nejrozšířenější je východo-submediteránní suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Špinavě bílá schránka má tmavě hnědé až černé pásky, které často splývají, nebo se naopak rozštěpují. Někdy mohou být málo znatelné, případně zcela chybět. Schránka je 7,8 - 9,5 mm vysoká a 15 - 17 mm široká. Objevuje se i ve městech nejen na výslunných porostech kolem sídlišť, ale někdy i na stěnách budov. Najdeme ji rovněž ve starých opuštěných lomech nebo na železničních náspech. Několik jedinců jsem pozoroval dokonce na čerstvě vyvezené stavební suti v Brně - Bystrci. Jen tři ověřené lokality v Česku má suchomilka bělavá (Candidula unifasciata). Na Moravě pouze Štrambersko, v Čechách okolí Prahy a Opočna. Oproti běžné suchomilce obecné má více klenutou schránku menší velikosti a v Červeném seznamu bezobratlých je uvedena jako kriticky ohrožený druh. Vzácná je suchomilka rýhovaná (Helicopsis striata), která má žebernatou schránku bez pruhů. V ČR se vyskytuje sporadicky, početná populace je každoročně hlášena ze Slovenska z NPR Čenkovská step (okr. Nové Zámky). Mezi naše vzácné obyvatele stepních strání patří ještě suchomilka panonská (Candidula unifasciata soosiana), suchomilka ladní (Helicella itala) a suchomilka přehlížená (Cernuella neglecta).

Suchomilkám se podobá středně velká páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis) se silně rýhovanou ulitou, která má pět podélných tmavých pásků.

Největší vzácnost jsem si ponechal na závěr. Lačník stepní (Zebrina detrita) s 2 - 2,4 cm vysokou kuželovitou, silnostěnnou a světlou ulitou žije na stejných biotopech. Typicky mediteránní druh se objevuje v menších a izolovaných populacích v okolí Znojma a Židlochovic. Výskyty lačníka stepního jsou známy rovněž z Českého krasu. Jen vzácně se objevuje na druhotných biotopech, jako jsou vinice a lomy. Suché období přečkává lačník v ulitě s vápenitou blankou, přilepený k vegetaci. Je zařazen jako ohrožený druh, což je dáno vazbou na zachovalé stepní biotopy. Ostatně to platí pro všechny uvedené druhy.

Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J.: Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha 1995

Farkač J., Král D., Škorpík M.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky, AOPK ČR, Praha 2005

Juřičková L., Horsák M., Beran L.: Checklist měkkýšů České republiky, Acta Soc. Zool. Bohem., Praha 2001 Pfleger V. : Měkkýši, Artia, Praha 1988