VáclavBurle

Thuje neboli zeravy (Thuja L.) jsou vždyzelené jehličnaté dřeviny z čeledi cypřišovité (Cupressaceae), původem ze Severní Ameriky a Asie. Thuje jsou tedy u nás nepůvodní, ale velmi často se pěstují v parcích a zahradách. Jde o stromy či keře se šupinovitými listy. Jednotlivé druhy se liší tvarem listů a šišek (Skalická, 1988). V ČR se běžně pěstují dva druhy rodu Thuja - Thuja occidentalis (zerav západní) a Thuja plicata (zerav obrovský či řasnatý). Dále se pěstují dva další druhy cypřišovitých - Platycladus orientalis (zeravec východní) a Thujopsis dolabrata (zeravinec japonský), které byly dříve také řazeny do rodu Thuja.

Thuje jsou zdrojem mnoha biologicky aktivních látek. Jsou to zejména četné terpenické látky a dále pak kumariny, flavonoidy a třísloviny. Významnou součástí thují jsou jejich silice (Naser et al., 2005), jejichž hlavní složkou je monoterpen thujon (Wink a van Wyk, 2008). Thuje jsou jedovaté a jejich aplikace na pokožku může způsobit její podráždění a vyvolat alergickou reakci. Přípravky z thují se ale také používají v tradiční lidové medicíně mnoha zemí při léčbě nachlazení, horečky, při bolestech hlavy, při revmatismu či zánětu močového měchýře (Wink a van Wyk, 2008). Moderní medicína objevila jejich protivirové účinky, posílení imunitního systému (zvýšená produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení (Bisvas et al., 2011; Naser et al., 2005; Sunila et al., 2011).

Výsledky studia thují a jejich bioaktivních látek s antibakteriální a antivirovou aktivitou ukázaly, že jejich toxicita a zdravotní rizika nejsou zdaleka tak velká jak se původně předpokládalo. Naopak se prokázalo, že jsou v boji s bakteriemi a viry velmi účinné a mohou sehrát významnou úlohu při tvorbě zdravého životního prostředí (Naser et al., 2005). Těkavé látky v jejich silicích, které uvolňují do svého okolí, dokážou významným způsobem snížit množství nebezpečných mikrobů v ovzduší a působit tak jako dezinfekční prostředky.

To z nich činí nástroj, který by mohl sehrát úlohu při boji s tzv. "syndromem nemocných budov" (Burge, 2004). Budovy, v nichž žijeme a v kterých pracujeme, se v poslední době stávají předmětem zvýšené pozornosti hygieniků. Stále více času trávíme v uzavřených budovách a stále méně času ve volné přírodě. Vzduch v budovách je však potenciálním zdrojem mnoha nebezpečných látek, patogenních mikroorganismů a jejich toxinů a proto pobyt v nich našemu zdraví moc neprospívá. Zdraví nebezpečné látky mohou být do budovy zavlečeny samotnými lidmi nebo prostřednictvím chyb ve vytápění, větrání či ventilačních systémech. Nebezpečné látky jsou do ovzduší také uvolňovány z některých druhů stavebních materiálů, z podlahových krytin, koberců nebo nábytku (Burge et al., 1987). Důsledkem dlouhodobého pobytu v takových domech jsou nespecifické zdravotní obtíže projevující se hlavně v zimních měsících. Příkladem může být pálení a slzení očí, vysychání sliznic v ústech, nosu i krku, záněty horních cest dýchacích, ucpaný nos, svědění, škrábání v krku, bolesti hlavy, malátnost, ospalost, kožní problémy (svědění, suchá kůže, vyrážky a exémy), zažívací potíže, různé alergie aj. To vše je doprovázené pocity nepohodlí a stísněnosti či podrážděností, špatným soustředěním, snížením efektivity práce, celkovou únavou a často i nespavostí. To pak vede k narušení pracovního výkonu a ztrátě produktivity (Nakayama et al., 2019).

Světová zdravotnická organizace (WHO) označila tento komplex příznaků jako syndrom nezdravých budov (Sick Building Syndrome, SBS). V roce 1984 trpělo tímto syndromem 30 % obyvatel ve vyspělých zemích, v roce 2002 už to bylo 60 % obyvatel a dnes už je to více než 80 % (Nakayama et al., 2919). V Česku panuje nezdravé prostředí ve třech čtvrtinách veřejných budov, jako jsou školy, kanceláře, zdravotnická zařízení nebo pečovatelské domy.

Ale také stále větší počet bytů. Zdravotní problémy související s SBS většinou nemají zjevné příčiny, ale jednoznačně souvisejí s budovou. Jakmile ji lidé opustí, příznaky vymizí, když se vrátí, vrátí se i příznaky. Nejvíce problematické jsou z hlediska výskytu syndromu nově postavené či rekonstruované budovy, zejména pak "open space" kanceláře, které sdílí velký počet osob. Současná koronavirová epidemie poukázala na to, jak jsou tyto obří kanceláře s vysokou koncentrací lidí zdravotně nevhodné.

Jako nejčastější příčinou SBS jsou uváděny různé plísně a bakterie, které jsou zdrojem četných toxinů a těkavých sloučenin, ale i další patogenní organismy nebo viry. Jedním z řešení těchto problémů, které by obcházelo nutnost nákladných renovací, by mohlo být pravidelné ošetření místností a větracích kanálů pomocí širokospektrálního antimikrobiálního činidla. Většina produktů na trhu je však sama o sobě toxická a lze je bezpečně používat pouze v prázdných budovách. Pilotní studie provedené s esenciálním olejem thuje východní v kancelářské budově, která byla vystavena odpařenému oleji z listů thuje dodávaného ventilačním systémem, prokázaly vysokou účinnost. Namátkově odebírané vzorky stěrů z různých povrchů prokázaly snížení počtu bakterií a hub (plísní) a celkové podstatné snížení mikrobiální zátěže (Hudson et al., 2011).

Jestliže silice thují mají schopnost účinně ničit bakterie a plísně v místnosti, lze předpokládat, že i silice, která se odpařuje z thují živého plotu na zahradě, ničí kolem sebe tyto patogenní mikroorganismy a přispívá svou trochou k tvorbě zdravého ovzduší našeho domova.

Biswas R, Mandal SK, Dutta S, Bhattacharyya SS, Boujedaini N, Khuda-Bukhsh AR. Thujone-Rich Fraction of Thuja occidentalis Demonstrates Major Anti-Cancer Potentials: Evidences from In Vitro Studies on A375 Cells. Evid Based Complement Alternat Med. 2011: 568148.

Burge PS. Sick building syndrome. Occupat Environ Med. 2004; 61(2): 185-190.

Burge S, Hedge A, Wilson S, Bass JH, Robertson A. Sick building syndrome: a study of 4373 office workers. Annals Occupat Hygiene 1987; 31(4A), 493-504.

Hudson J, Kuo M, Vimalanathan S. The antimicrobial properties of cedar leaf (Thuja plicata) oil; a safe and efficient decontamination agent for buildings. International journal of environmental research and public health, 2011; 8(12): 4477-4487.

Naser B, Bodinet C, Tegtmeier M, Lindequist U. Thuja occidentalis (Arbor vitae): A Review of its Pharmaceutical, Pharmacological and Clinical Properties. Evid Based Complement Alternat Med. 2005; 2(1): 69-78.

Nakayama Y, Nakaoka H, Suzuki N, Tsumura K, Hanazato M, Todaka E, Mori C. Prevalence and risk factors of pre-sick building syndrome: characteristics of indoor environmental and individual factors. Environ Health Prevent Med. 2019; 24(1): 77.

Skalická A. Cupressaceae. In: Hejný S, Slavík B (eds.). Květena ČR 1. Academia Praha 1988. 332-343. Sunila ES, Hamsa TP, Kuttan G. Effect of Thuja occidentalis and its polysaccharide on cell-mediated immune responses and cytokine levels of metastatic tumor-bearing animals. Pharm Biol. 2011; 49(10): 1065-1072.

Wink M, van Wyk B-E. Mind-altering and poisonous plants of the world. Timber Press, Portland, London 2008.