VáclavBurle

O modrásku jehlicovém (Polyommatus icarus) jsem na tomto blogu již jednou psal (http://burle.blog.cz/1606/kterypak-to-je), ale protože je to již déle než dva roky, rád bych se k němu vrátil a pověděl o něm několik dalších zajímavostí.

Modrásek jehlicový je motýl z čeledi modráskovití, který se vyskytuje v různých klimatických oblastech. Proto jej najdeme v severní Africe, celé Evropě i východní Asii. Jeho stanovištěm jsou pastviny a louky, otevřená i kopcovitá krajina. Najdeme jej i v intravilánu měst a obcí. V ČR je nejběžnějším modráskem. Je jedním z mála modrásků, kteří nepatří mezi ohrožené druhy. To ale neznamená, že je hojný. Kdysi býval, ale motýlů rok od roku ubývá a na vině je evidentně člověk, který hospodaří v krajině o níž se musí motýli s člověkem dělit. Intenzifikací zemědělství a lesnictví.

Tam, kde byla dříve pestrá mozaika políček, luk, sadů, pastvin, opuštěných ploch, lesních lemů, alejí, malých lomů, písníků a jezírek, máme tu obrovské louky a pole a stejným způsobem obhospodařované lesy, ve kterých je vysázeno několik málo druhů dřevin. Nedostatek plevelných květin a sečení květnatých luk bere motýlům zdroj potravy a pesticidy používané člověkem na ochranu rostlin je zabíjí. Výsledky nedávných výzkumů ukazují, že na klesajícím počtu motýlů se podepisuje zejména používání insekticidů zvaných neonikotinoidy. Ty působí na nervový systém hmyzu a používají se jako systémové insekticidy. I když mnohé z nich již byly zakázány a u jiných je snaha o jejich regulaci, stále jsou používány v takém množství, že to zásadním způsobem ohrožuje počet jedinců a rozmanitost hmyzu v krajině (Baslley et al., 2018).

Modrásek jehlicový, podobně jako i jiní modrásci, je myrmekofilním druhem motýla, tzn. že, část svého života prožije v mraveništi. A protože mravenišť také v průmyslové krajině rychle ubývá, housenky modrásků se nemají kam stěhovat. Zajímavou otázkou je, proč si mravenci odnášejí housenky modráska do mraveniště, kde je krmí a hýčkají, zatímco housenky jiných motýlů napadnou a sežerou. Důvod, proč si mravenci nosí do mraveniště housenky byl vysvětlován tak, že housenky vylučují ve zvláštní žláze sladký nektar, který mravenci nadšeně olizují, ukojují tak svou touhu po sladkostech a současně doplňují zásobu energie. Nedávné výzkumy však ukázaly, že obsah cukru v nektaru je poměrně malý. Musí v něm však být i něco jiného, látky o jejichž přítomnosti jsme donedávna neměli ani tušení. V laboratorních pokusech bylo prokázáno, že mravenci, kterým bylo umožněno housenčí nektar olizovat, se dožívali vyššího věku a byli v lepší kondiici než mravenci, kteří tuto možnost neměli (Fiedler a Saam, 1995). Aha! Nektar na mravence působí jako elixír mládí! Působil by tak i na člověka?

Důvod, proč si mravenci nosí domů housenky se tedy zdá být jasný. Mají z toho však nějaký benefit také housenky? Určitě! V mraveništi jsou housenky lépe chráněny před predátory než kdyby zůstaly v přírodě. Mravenci je krmí, hýčkají a rozmazlují. A když se housenky zakuklí, zahrabou jejich kukly přímo v mraveništi nebo v jeho blízkém okolí, kde se z nich po čase vylíhnou motýli.

U modrásků existuje výrazný pohlavní dimorfismus. Samečci jsou modří, samičky hnědé a modrá barva je potlačena. Pigmenty, které vytváří barvu křídel, získává motýl již ve stádiu housenky z rostlin, kterými se housenka živí. Po chemické stránce to jsou flavonoidy a jejich analýza odhalila jejich nečekaně velkou rozmanitost (Burghardt et al., 2000). Bez ohledu na hostitelskou rostlinu byl v housenkách, kuklách i dospělcích jako hlavní flavonoid nalezen kaempferol 3-O-glukosid. U dospělých motýlů tvoří 83-92% všech flavonoidů. Přibližně 80% flavonoidů je uloženo v křídlech, zbývajících 20% se nachází v těle.

Protože modrásek jehlicový může mít ročně až tři generace, lze vysvětlit poněkud odlišná vybarvení mezi generacemi tím, že housenky prvé generace se živí jinými rostlinami, než housenky dalších generací. Housenky tohoto modráska ožírají celou řadu bobovitých rostlin. Flavonoidové pigmenty, které housenka přijímá s potravou, rozhodují nejen o jejím vybarvení, ale zřejmě také o její velikosti a pohlaví budoucího motýla (Burghardt et al., 2001). Housenka je bezpohlavní, ale z kukly se nakonec vylíhne sameček nebo samička. Co o tom rozhodne?

Výsledky experimentů ukazují, že množství flavonoidů, které housenka za svůj život sežere s potravou a použije pro své vybarvení, může hrát významnou úlohu při výběru partnera. Samičky, jejichž křídla jsou bohatá na flavonoidy, jsou pro samečky atraktivnější. Absorbují více UV záření a zvyšují tak svou viditelnost, takže sameček je snáze najde. Mohou tím také předávat informaci o historii své výživy a tak ontogeneticky určovat svou "kvalitu" pro potenciálního partnera (Burghardt et al., 2001).

Ve svém minulém příspěvku (http://burle.blog.cz/1606/kterypak-to-je) jsem zveřejnil fotografii modráska jehlicového v pozici, kdy nastavoval horní část svých křídel. Protože jde o samečka, jejich barva je modrá, pouze s úzkým černým okrajem, který je lemován bílými třásněmi. Dnes bych vám chtěl ukázat spodní část křídel tohoto krasavce. Na spodní straně převládají odstíny hnědé a žluté barvy, doplněné množstvím černých, bíle lemovaných oček. Také spodní strana křídel modráska jehlicového je proměnlivá, ale o kresbě nerozhoduje ani tak množství housenkou spolykaných flavonoidů, jako jiný, poněkud kuriozní faktor. Jak ukázali ve své studii maďarští autoři Kertész et al. (2017), kresba se mění, pokud je motýl v proběhu svého života vystaven stresu. Pracovali s tepelným stresem, kdy kukly motýla vystavovali chladu (5 °C po dobu až 62 dnů). Zda i jiné faktory mohou kresbu na spodní straně křídel ovlivnit, pokud vím, zatím nikdo nezkoumal. Určitě však časem odhalíme i další zajímavosti ze života tohoto motýlka. Snad je odkryjeme dřív, než zcela zmizí z naší přírody.

Basley K, Goulson D. Effects of Field-Relevant Concentrations of Clothianidin on Larval Development of the Butterfly Polyommatus icarus (Lepidoptera, Lycaenidae). Environ Sci Technol. 2018; 52(7): 3990-3996.

Burghardt F, Knüttel H, Becker M, Fiedler K. Flavonoid wing pigments increase attractiveness of female common blue (Polyommatus icarus) butterflies to mate-searching males. Naturwissenschaften. 2000; 87(7): 304-307.

Burghardt F, Proksch P, Fiedler K. Flavonoid sequestration by the common blue butterfly Polyommatus icarus: quantitative intraspecific variation in relation to larval hostplant, sex and body size. Biochem Syst Ecol. 2001; 29(9): 875-889.

Fiedler K, Saam C. Ants benefit from attending facultatively myrmecophilous Lycaenidae caterpillars: evidence from a survival study. Oecologia. 1995; 104(3): 316-322.

Kertész K, Piszter G, Horváth ZE, Bálint Z, Biró LP. Changes in structural and pigmentary colours in response to cold stress in Polyommatus icarus butterflies. Sci Rep. 2017; 7(1): 1118.

Wiesen B, Krug E, Fiedler K, Wray V, Proksch P. Sequestration of host-plant-derived flavonoids by lycaenid butterflyPolyommatus icarus. J Chem Ecol. 1994 Oct;20(10):2523-38.