VáclavBurle

Ale k meritu věci: v někdejším, cca 400 m dlouhém a od roku 1950 vyschlém náhonu se dodnes nachází schránky velkého mlže velevruba tupého (Unio crassus). V publikaci "Měkkýši" (Pfleger 1988) se mimo jiné uvádí, že velevrub tupý "vyžaduje proudící vodu a žije ve většině evropských zemí." Jenže pozor. Po více než třiceti letech se populace velevruba tupého nejen snížily, ale hlavně omezily z hlediska počtu vodních toků. Vrátím se ještě k zmíněnému roku 1985. Ulit tam bylo (kluci si mysleli, že to jsou perlorodky) opravdu hodně. Mimochodem ještě v současné době se dá pár neporušených schránek ve vyschlém náhonu najít. Určování vodních měkkýšů není úplně tak snadné, a proto jsem o determinaci požádal pana profesora RNDr. Michal Horskáka, Ph.D. z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Potvrdil, že jde o uvedený druh, i když nalezené schránky nemají zbarvení vnější vrstvy (periostrakum) tmavohnědé, pro velevruba tupého tak charakteristické.

Velevrub tupý se vyskytuje v ČR nehojně v potocích a řekách, protékajících v nadmořské výšce 150 - 300 metrů. (V Bítýšce v n. v. 250 metrů). Pro zajímavost ještě uvedu, že na našem území žijí vzácně populace velevruba nadmutého a velevruba malířského. Posledně jmenovaný dostal název podle toho, že jeho miskovité schránky používali malíři k míchání barev. Není důležité uvádět rozměry schránek - představu si udělá čtenář sám podle fotografie. Snad jen informaci, že malá, izolovaná populace velevruba tupého žije na Brněnsku v potoce Lubě, levostranném přítoku Svratky. Na Moravě je v současnosti známa početnější populace pouze v řece Odře v CHKO Poodří. Nejen v ČR, ale v celé Evropě je velevrub tupý uváděn jako ohrožený druh. Literatura: Pfleger, V.: Měkkýši. Artia, Praha 1988.