Kalkalpen a Totes Gebirge aneb autotremping za houbama a květinama
"Jsme národ, který žádnou reputaci nemá. Sice se tu žije lépe než kdykoliv dřív,
ale přesto jsme druhořadý národ a nikoho v podstatě nezajímáme.
Mentálně si to způsobujeme sami. Jde o českou malost, sobectví a někdy i závist."
Radim Passer
miliardář
Passerinvest Group
Houby nebyly. Rakušané neustále odpovídali, že je sucho. Velké sucho. Orchideje to již měly na alpských loukách bohužel za sebou. To ale není zas tak důležité. Příště bude určitě lépe. Pojďme si popovídat o tom, jak snadné a levné je do Alp vyrazit. Stačí několik maličkostí a i vy můžete tyto překrásné hory pravidelně poznávat. Nebo si to příští rok vyzkoušet s naší partou fotovandrovníků. Věřte, že tato země je kouzelná, lidé jsou přivětiví a bez mrknutí oka rádi pomohou. Vše ale není zas tak jednoduché. Jsou věci, záležitosti, které se veřejně sdělovat nemohou. Tak se ptejte a já vám soukromě rád odpovím.
Oblast jsme si vybrali, protože jsme chtěli zdolat tamější nejvyšší vrchol - Grosser Priel, 2515 metrů nad mořem. A právě u tohoto jezera je jedno z nejkrásnějších nástupních míst. Po prvních krocích jsme věděli, že to nevyjde. Hora byla v mracích. Na snímku proto není vidět. Jinak na ní bývá v odlesku jezera nádherný pohled. Začali jsme stoupat a z mraků nepřetržitě v hustých provazcích crčela voda. Bylo jasné, že pohybovat se po mokrých kamenech, skalách, by nebyl dobrý nápad. Tak jsme se museli vrátit. Není ale všem dnům konec...HOUBY - moc jsme o ně stáli, a tak jsme při každé příležitosti je vyhledávali. Bohužel bez úspěchu. Ale nikdy neříkej nikdy. Ono se vždy něco podaří. Když jsme procházeli po turistických cestách, na kterých davy Rakušanů, kolem horských jezer, tak nevěřícně koukáme, že všude kolem nás jsou desítky hřibů kolodějů. Kdybychom měli více času, tak bych určitě napsal stovky, přehnaně možná i tisíce. Zajímavé bylo - a nebyli jsme v chráněné oblasti - že o ně nikdo neprojevoval zájem. Že by je tamní obyvatelstvo neznalo? Tak to se nám zatím nepodařilo zjistit. My jsme o ně rovněž neměli zájem. Určitě bychom je za tamního počasí v autech neusušili. Po ostatních druzích ani vidu, ani slechu. Víme ale, že v hospodách a restauracích jídla z hub nikde nechybí. Je to ale pravděpodobně pouze o liškách. Neodolali jsme a dali si v jedné horské chatě houbovou omáčku z lišek, 8.50 euro, a k nim jak jinak než ty jejich kulaté houskové knedlíky. Krmě to byla dokonalá. Něco tak dobrého jsem už dlouho nejedl...
Do oblasti Kalkalpenu a sousedících Totes Gebirge je to od Dolního Dvořiště méně kilometru než z Prahy na hranice. Po koupi desetidenní rakouské dálniční známky, 260 korun, je to otázka několika hodin. Záleží na tom, jak kdo chce poznávat cestou města, historické památky, přírodní a jiné zajímavosti. Za deset dnů jsme utratili nejvíce peněz za benzín. Přibližně dva tisíce korun. Tankovali jsme pouze v Čechách. Jedna z nejlevnějších benzinových pump je na Dolním Dvořišti. 30,50 korun za litr pětadevadesátky. Dále za lanovky, které jsou někde levnější, jinde dražší. Nejvíce nás zpáteční stála 18 eur. A tím výčet nákladů, když nebudeme počítat nějaké to pivo, jinak jsme jich měli sebou z Čech nemálo, zmrzlin, káv apod. již žádná zásadní euro útrata. Desetidenní autovandr jsme pořídili doslova za pakatel. Vařili jsme si z vlastních zásob, a tak jsme hlady netrpěli. I na vařičích se dá vykouzlit převelice chutná a bohatá krmě. Pro zajímavost. Podobný zájezd s cestovní kanceláří na pět dnů příjde bez deseti korun na deset tisíc. Je to ale nesrovnatelné. Cestovka zařídí dokonalé ubytování, fantastické stravování formou bufetu. Jídlo je vynikající a není možné ho sníst i když lidé dělají co mohou. Obdrží také kartu, která je zdarma opravňuje používat nejen lanovky, ale i místní dopravu, vstup do muzeí, na koupaliště apod. To je obrovská výhoda. Otázkou je, jestli nechybí ta trempská, mykologická a botanická romantika.Jistě je zřejmé, že vandr není možný bez toho aby se dalo pohodlně přespávat v autech. Postavit si někde stany je dosti složité. Kempů je málo a jsou spíše v civilizaci. Nejsou však zas tak drahé. Tak nezbývá než si umět poradit. A tady se rozepisovat bohužel není vhodné. Tak když budete mít zájem tak pište na můj facebook nebo na e -mail. Rád poradím.
Při přejezdech z horských údolí do dalších je vždy radostí navštívit místa, kterými procházela evropská historie. Poznáte někdo z vás o které město na snímku se jedná a jak se jmenuje jezero. Kdo odpoví jako první správně bude jak jinak než odměněn....
Poznámka: AUTOTREMPING - hodně nezvyklé slovo, že?! Ani nevím jestli vůbec existuje, takže vysvětlím. Bývávaly doby, polovina šedesátých let, kdy jsem každoročně hodil ranec na záda, postavil se na silnici u hraničního přechodu a stopoval. Po několika minutách jsem uháněl směr Rakousko, Německo, Lichtenštejnské knížectví, Itálíe, Jugoslávie, Francie atd. atd. Bez peněz, tenkrát byl devizový příslib, jenom s nějakou tou konzervou, která vydržela jen několik dnů. Bylo to však úžasné. Dva měsíce prázdnin. Dva roky prázdnin bych ale určitě již nezvládl. A jak jsem to zvládal, jak se živil? Tak to by bylo na jiné a hodně dlouhé vyprávění. Jít ale týden, několik týdnů po alpských horských stezkách, tak to nemělo chybu. A to se bohužel už nikdy nevrátí. Nemůže se to vrátit. Stáří je sice krásné, důchod nemá chybu, ale zdraví je na rychlém sestupu.
Přicházejí roky, tělo už nepracuje jak by mělo, a tak vyžaduje pohodlí. A to je ten důvod, proč ta auta. Není důvodu proč by neměla být pro cestování starších ale i mladších lidí přínosem. A hlavně, tak jako stopování, je i tento způsob poznávání dalekých krajin finančně nenáročný. A vo tom to je, vo tom by to mělo být...
A není nad to cestování po Alpách pojmout historicky, klasicky. Zejména když už jeden necítí nohy. Kočár, bryčka, povoz, ale i žebřiňák, je určitě tím nejlepším řešením. Vždyž tuto ekologickou dopravu, kam se hrabou elektrická auta, koloběžky, kola měl ve svém repertoarů nejen sám císař. Tak proč si to nezopakovat. Nejen ze sedla koně je ten nejlepší zor na veškerou tu krásu kolem.
Letos jsme do rakouských Alp v
Pár slov o autorovi
8 Comments
Georgia Reader Reply
Et rerum totam nisi. Molestiae vel quam dolorum vel voluptatem et et. Est ad aut sapiente quis molestiae est qui cum soluta. Vero aut rerum vel. Rerum quos laboriosam placeat ex qui. Sint qui facilis et.
Aron Alvarado Reply
Ipsam tempora sequi voluptatem quis sapiente non. Autem itaque eveniet saepe. Officiis illo ut beatae.
Lynda Small Reply
Enim ipsa eum fugiat fuga repellat. Commodi quo quo dicta. Est ullam aspernatur ut vitae quia mollitia id non. Qui ad quas nostrum rerum sed necessitatibus aut est. Eum officiis sed repellat maxime vero nisi natus. Amet nesciunt nesciunt qui illum omnis est et dolor recusandae. Recusandae sit ad aut impedit et. Ipsa labore dolor impedit et natus in porro aut. Magnam qui cum. Illo similique occaecati nihil modi eligendi. Pariatur distinctio labore omnis incidunt et illum. Expedita et dignissimos distinctio laborum minima fugiat. Libero corporis qui. Nam illo odio beatae enim ducimus. Harum reiciendis error dolorum non autem quisquam vero rerum neque.
Sianna Ramsay Reply
Et dignissimos impedit nulla et quo distinctio ex nemo. Omnis quia dolores cupiditate et. Ut unde qui eligendi sapiente omnis ullam. Placeat porro est commodi est officiis voluptas repellat quisquam possimus. Perferendis id consectetur necessitatibus.
Nolan Davidson Reply
Distinctio nesciunt rerum reprehenderit sed. Iste omnis eius repellendus quia nihil ut accusantium tempore. Nesciunt expedita id dolor exercitationem aspernatur aut quam ut. Voluptatem est accusamus iste at. Non aut et et esse qui sit modi neque. Exercitationem et eos aspernatur. Ea est consequuntur officia beatae ea aut eos soluta. Non qui dolorum voluptatibus et optio veniam. Quam officia sit nostrum dolorem.
Kay Duggan Reply
Dolorem atque aut. Omnis doloremque blanditiis quia eum porro quis ut velit tempore. Cumque sed quia ut maxime. Est ad aut cum. Ut exercitationem non in fugiat.