VáclavBurle

Článek o terčovníku zedním na tomto blogu (http://burle.blog.cz/2002/tercovnik-zedni-lisejnik-ktery-miluje-dusik) a zájem čtenářů o informace v něm obsažené mne vedl ke zjištění, že informací o lišejnících mezi milovníky přírody zrovna moc není. Rozhodně ne takových, které by zaujaly a dokázaly přimět houbaře, aby se o lišejníky trochu víc zajímali. Vždyť s lišejníky se houbař setkává téměř na každém kroku, v kteroukoliv roční dobu, nejen v době houbařské sezóny. A i když pro většinu lidí nemají takový význam jako jedlé hřiby, rozhodně stojí za to, abychom se o nich něco dověděli. Náš zájem o přírodu přece nepramení jen z toho, zda je to jedlé! Byl bych moc rád, kdyby se našlo pár čtenářů tohoto blogu, kteří by byli ochotni nám ten tajemný svět lišejníků trochu přiblížit. Slovem i obrazem.

Lišejníky jsou symbiotické organismy, ve kterých žijí houby v intimní symbióze a řasami nebo sinicemi. O tom, že toto spojení dvou rozdílných organismů v jednom těle je úspěšné a životaschopné, svědčí za 1) to, že lišejníky tvoří početnou skupinu organismů, která celosvětově zahrnuje asi 18,5 tisíce druhů a za 2) skutečnost, že lišejníky mají celosvětové rozšíření a obývají prakticky všechny suchozemské ekosystémy, od arktické tundry po pouště, od nížin až po nejvyšší hory. Daří se jim i v prostředích, kde podmínky k životu jsou velmi drsné (Nash, 2008).

Lišejníky mají již dlouhou dobu řadu praktických aplikací, včetně jejich použití jako zdroje léčivých látek. Jejich flexibilita při obsazení stanovišť jim umožňuje produkovat četné jedinečné sekundární metabolity, které mohou tvořit až 30% sušiny lišejníku. Až dosud bylo objeveno více než 800 sekundárních metabolitů lišejníků, z nichž většina je přítomna výlučně u lišejníků, a mnoho z nich vykazuje širokou škálu biologických účinků: antimikrobiálních, antivirových, protizánětlivých, analgetických, antipyretických, antiproliferačních a cytotoxických účinky (Felczykowska et al., 2017; Calcott et al., 2018). Lišejníky se používají jako součást tradičních léků domorodých Američanů a Číňanů. Během středověku byly lišejníky oblíbenou součástí mnoha bylinných léků (Baroni et al., 2015). V literatuře o bylinné medicíně se objevují druhy lišejníků, o nichž se předpokládá, že mají terapeutickou aktivitu významnou i pro současnou medicínu. Patří sem rody Cladonia, Evernia, Lobaria, Parmelia, Peltigera, Pertusaria, Physcia, Roccella, Usnea a Xanthoria (Zambare a Christopher, 2012). Velmi část je jako součást mnoha bylinných přípravků uváděn terčovník zední (Xanthoria parietina) (Felczykowska et al., 2017). Tento lišejník má celosvětové rozšíření, takže setkat se s ním můžeme v Austrálii, Africe, Asii, Severní Americe i Evropě. A také v ČR. V lese, na zahrádce i na dvorku. Nachází se na skalách, zdech, střechách, kůře stromů a keřů a na široké škále antropogenních substrátů. Roste všude. Ten na fotografii jsem fotil dneska u nás na jabloni. Vzhledem ke své žluté barvě se terčovník zední používal již od starověku v tradiční lidové medicíně jako lék proti žloutence, podle zásady similia similibus curantur (podobné se léčí podobným). Ve španělské Andalusii byl tento lišejník používán k léčbě menstruačních potíží, při poruchách ledvin a jako analgetikum.

Zvláštní žluté zbarvení lišejníku Xanthoria parietina je způsobeno jeho hlavním sekundárním metabolitem, parietinem, antrachinonovou sloučeninou s oranžovo-nažloutlou barvou (Solhaug a Gauslaa, 1996). Parietin je syntetizován mycobiontem a chrání lišejník před poškozením nadměrným slunečním zářením (Vannini et al., 2018). Parietin je jednou z látek, která se vyskytuje nejen v lišejnících, ale také v mikromycetách, jako je Aspergillus nebo Penicillium, jakož i v některých rodech cévnatých rostlin (Rheum, Rumex a Ventilago) (Engstrom et al., 1980).

Parietin má antimikrobiální aktivitu proti devíti standardům American Type Culture Collection a klinicky izolovaným bakteriálním kmenům a třem kmenům hub. Vykazuje silnou antibakteriální aktivitu proti všem bakteriálním kmenům a klinickým izolátům, zejména proti Staphylococcus aureus ze standardních a klinických zdrojů (Basile et al., 2015). Parietin vykazuje již v nízkých koncentracích významnou antiangiogenní a apoptotickou aktivitu a pro další výzkumy se jeví jako slibná látka s protinádorovým potenciálem (Varol, 2019).

Baroni A, Ruocco E, Russo T, et al. The Use of Traditional Chinese Medicine in Some Dermatologic Diseases: Part II--Autoimmune Bullous Disorders and Lichen Planus. Skinmed. 2015;13(3):195-204.

Basile A, Rigano D, Loppi S, Di Santi A, Nebbioso A, Sorbo S, et al. Antiproliferative, antibacterial and antifungal activity of the lichen Xanthoria parietina and its secondary metabolite parietin. Int J Mol Sci. 2015; 16(4): 7861-7875.

Calcott MJ, Ackerley DF, Knight A, Keyzers RA, Owen JG. Secondary metabolism in the lichen symbiosis. Chem Soc Rev. 2018; 47(5): 1730-1760.

Engstrom GW, McDorman DJ, Maroney MJ. Iron chelating capability of physcion, a yellow pigment from Aspergillus ruber. J Agr Food Chem. 1980; 28(6): 1139-1141.

Felczykowska A, Pastuszak-Skrzypczak A, Pawlik A, Bogucka K, Herman-Antosiewicz A, Guzow-Krzemińska B. Antibacterial and anticancer activities of acetone extracts from in vitro cultured lichen-forming fungi. BMC Complement Altern Med. 2017; 17(1): 300.

Nash TH. Lichen Biology. 2. ed. Cambridge University Press; Cambridge, Great Britain, 2008.

Solhaug KA, Gauslaa Y. Parietin, a photoprotective secondary product of the lichen Xanthoria parietina. Oecologia, 1996; 108(3): 412-418.

Vannini A, Paoli L, Ceccarelli S, et al. Physiological and ultrastructural effects of acute ozone fumigation in the lichen Xanthoria parietina: the role of parietin and hydration state. Environ Sci Pollut Res Int. 2018; 25(9): 8104-8112.

Varol M. Parietin as an efficient and promising anti-angiogenic and apoptotic small-molecule from Xanthoria parietina. Revista Brasileira de Farmacognosia, 2019; 29(6): 728-734.

Zambare VP, Christopher LP. Biopharmaceutical potential of lichens. Pharm Biol. 2012; 50(6): 778-798.