VáclavBurle

Tato teplomilná houba roste velmi vzácně od června do října v listnatých lesích, nejčastěji pod duby, habry, nebo lípami. Většina nálezů pochází z hrází rybníků. Tento hřib je uveden v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN (ohrožený druh), proto jej rozhodně nesbíráme a už vůbec jej nekonzumujeme, jak je v některé starší mykologické literatuře doporučováno. Ostatně, nemuselo by nám to udělat dobře. Všechny barevné a modrající hřiby obsahují látky schopné vyvolat gastrointestinální problémy, zejména nejsou-li dostatečně tepelně upraveny.

Tento hřib byl poprvé popsán Christiaanem Hendrikem Persoonem v roce 1796 jako Boletus erythropus a jako hřib Quéletův (Boletus queletii) je znám teprve od roku 1885, kdy jej znovu popsal maďarský důstojník a amatérský mykolog Stephan Schulzer von Müggenburg (1802-1892). Teprve nedávno, v roce 2014, byl na základě molekulárních analýz zařazen, spolu s několika dalšími barevnými hřiby s červenými póry, do samostatného rodu Suillellus (Vizzini, 2014).

Hřib Quéletův je velice variabilní druh. Jak tvarem plodnic, tak jejich barvou. Nejvíce se podobá hřibu koloději (Suillellus luridus). Ten má ale třeň pokrytý více či méně výraznou síťkou, zatímco hřib Quéletův má třeň hladký. Variabilitu hřibu Quéletova nejlépe sami posoudíte, prohlédnete-li si jeho četné fotografie na internetu (https://www.google.com/search?q=Suillellus+queletii&sxsrf=ALeKk01mi2AgUqB5ZVQzNDSoyqKOJnph1g:1582884080962&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=2ahUKEwjZ4fba_vPnAhX3SBUIHceWCp4Q_AUoAXoECBUQAw&biw=980&bih=425). Tím nám také ušetříte práci s jeho popisem a my tak získáme prostor pro pár informací o podstatě barevného pigmentu, který dává hřibu Quéletovu základní červenou barvu. Ta je velmi výrazná zejména na koncích pórů starších plodnic. Tímto barvivem je s největší pravděpodobností oxidační produkt kyseliny variegatové, nazývaný variegatorubin, nebo látka chemicky blízce příbuzná (Bozok et al., 2019). Když už jsme se šikovně vyhnuli publikování fotografie hřibu Quéletova tím, že jsme čtenáře odkázali na fotografie jiných autorů, dovolte nám to odčinit (pomstít se) tím, vám podstrčíme chemický strukturní vzorec toho zapeklitého barviva zvaného variegatorubin.

Bozok F, Assyov B, Taşkın H, Doğan HH, Büyükalaca S. Molecular phylogenetic studies of Turkish boletes with emphasis on some recently described species. Nova Hedwigia, 2019; 109(3-4): 3-4.

Vizzini A. Nomenclatural novelties. Index Fungorum, 2014.