VáclavBurle

Hrachovec hvězdovitý je drobná, sotva viditelná houba, která škodí zejména majitelům drahých aut. Vystřeluje malé, silně lepivé kuličky, které ulpívají na všem, čeho se dotknou. Také na nablýskaných karosériích automobilů všech značek. Jejich majitelé pak nestačí jezdit se svými miláčky do myčky a vůbec netuší, kdože jim ten vůz neustále znečišťuje. Ani je nenapadne, že projíždí nebo parkují na nevhodném místě, např. nedaleko místa, které je vysypané mulčovací kůrou. Na ní totiž hrachovec hvězdovitý s oblibou roste, a když vidí nablýskané auto, své drobné a lepivé kuličky na ně vystřeluje jako zběsilý (Kopitzke a Furchgott, 2005). Jakmile se někde zableskne, hned tam vypálí sérii střel. Nevěříte? V tom případě čtěte dál.

Hrachovec hvězdovitý, známý v anglicky mluvících zemích jako "cannoball fungus" (dělostřelecká houba), je drobná houbička ve tvaru několikacípé hvězdičky v jejímž středu sedí malý hrášek. Její české jméno hodně napovídá o tom, jak houba vypadá, i když průměr hvězdičky je jen asi 2 až 3 mm a "hrášek" je kulička o průměru 1 mm, nic však neříká o tom, co společného má s dělostřelbou. Latinský název hrachovce Sphaerobolus je kupodivu složeninou dvou řeckých slov: "sphaer" (koule) a "obolus" (házet). Volně přeloženo "házeč koulí" a to už má s dělostřelbou cosi společného.

Hrachovec byl poprvé popsán italským knězem a biologem Pierem Antonio Michelim již v roce 1792. Tento rodák z Florencie popsal tuto houbu v díle nazvaném Nova Plantarum genera juxta Tournefortii methodum disposita, kde ji nazval Carpobolus. Přinesl i její vyobrazení a pokusil se vysvětlit, jak střílí svá peridia. Michelova kniha je uložena v Lloydově knihovně v Cininnati (Ohio, USA) a obrázek je volně dostupný na internetu, odkud jsem si jej dovolil vypůjčit.

Houba roste v početných skupinách jako parazit na dřevě a způsobuje bílou hnilobu. Její bíle zbarvené plodničky mají zprvu tvar koule (průměr cca 1-3 mm), složené z několika vrstev. Vnější vrstva (exoperidium) se u zralých plodnic rozdělí na několik laloků (hvězdičku), v jejímž středu je drobná dutá kulička zvaná peridium, o průměru cca 1 mm, naplněná spórami. Spóry jsou eliptické o velikosti 6-10 x 4-6 μm.

Peridium se skládá ze šesti odlišných vrstev, z nichž každá se při zrání plodnice chová jiným způsobem (Buller, 1933). Vnější vrstvy peridia praskají a odhalují vnitřní pohárek naplněný tekutinou, v němž plave kulička naplněná spórami (gleba) (Ingold, 1972). Mechanismus, kterým je gleba vymrštěna z mističky peridia jako projektil z děla nebo spíše, jako koule z hmoždíře, spočívá v enzymatickém rozkladu glykogenu na glukózu (Walker a Andersen, 1925), která zvyšuje osmotický tlak v buňce (Fletcher a Cooke, 1984). Když je uvnitř buněk elastické membrány dosaženo kritického tlaku, membrána se rychle vyklene a gleba je vymrštěna velkou rychlostí z peridia (Sakes et al., 2016) a doletí až do vzdálenosti 6 metrů (Walker, 1927). Tento děj je fototropní, tzn., že reaguje na světlo, proto směr, kterým je gleba vymrštěna, je určen nejbližším zdrojem přímého nebo odrazeného světla (Nawaz, 1967). Nepřipomíná vám to vojenské střely či rakety, které jsou naváděny na cíl zdrojem tepelného infračerveného záření, které cílový objekt vyzařuje?

Máte-li nablýskané auto a ještě k tomu se světlým lakem, je tím cílem vystřelených projektilů karoserie. Jedete-li v autě se zašlým lakem a ještě celým zaprášeným či zabláceným, hrachovce ukryté v zahradním mulči si jej ani nevšimnou. Není vždy to nejlepší jezdit v autě, které vypadá jako by právě vyjelo z autosalonu!

Ještě zbývá dodat, co se stane, když gleby-projektily se do vašeho auta trefí, nikdy to není jeden, ale hned celá snůška. Pravá dělostřelecká palba. Zásahů jsou stovky, a když se projedete kolem hrachovce několikrát, jsou jich tisíce. Gleba je silně lepkavá a po dopadu na karoserii či jiný pevný povrch jako je fasáda domu, pevně k němu přilne (Money, 2004). Dopad gleby zanechá černou skvrnu podobnou dehtu nebo mušinci a když je těch skvrn více, vaše bílé auto připomíná dalmatina. Protože nemám bílé nablýskané auto, nemůžu to ukázat, ale odkazuji na webovou stránku (https://www.autogeekonline.net/forum/auto-detailing-101-a/121282-black-spot-hell-white-paint.html), kde takové obrázky uvidíte.

Zbavit se těchto skvrn není jednoduché. Snadnější to je krátce po zásahu glebou, ale jakmile skvrna vyschne, je to prakticky nemožné. Většina majitelů takto postižených aut, poté co zjistí, že svým amatérským zásahem spíše ničí lak, než odstraňuje skvrny, odveze vůz do myčky. Ale ani myčky si se skvrnami často neví rady a tak následují stížnosti, žaloby i soudy. Malá a nenápadná houba svým nezodpovědným chováním zaměstnává spousty lidí, od dělníků v myčce, přes zaměstnance pojišťoven, až po právníky a soudní úředníky (Brantley et al., 2001; Geml, 2004; Baetsen, 2013). Jedna studie Pennsylvánské státní univerzity odhaduje, že škody napáchané hrachovcem hvězdovitým jen na automobilech ve státě Pennsylvania, představuje každoročně 1 milion dolarů (Stone a Scally, 2003). To už stojí za to, abychom si o takovém "houbovém škodiči" něco pověděli. Co kdyby se nám usadil na zahradě a začal škodit na našem autě?

Baetsen AM. Confirmation of Sphaerobolus stellatus as a Causal Organism of Thatch Collapse of Turfgrasses, 2013.

Brantley EA, Davis DD, Kuhns LJ. Influence of mulch characteristics on sporulation by the artillery fungus Sphaerobolus stellatus. J Environ Horticulture, 2001; 120; 9(2): 89-95.

Buller AHR. Researches on Fungi, vol. 5. Longmans, Green and Co., London, 1933.

Fletcher M, Cooke R. Carbohydrate changes in the developing sporophore of Sphaerobolus stellatus. Trans British Mycolog Soc. 1984; 82 (2): 366-369.

Geml J. Systematics, biogeography and control of artillery fungi (Sphaerobolus spp.). Thesis. The Pennsylvania State University, USA, 2004.

Ingold G. Sphaerobolus: the story of a fungus. Trans British Mycolog Soc. 1972; 58 (2): 179-195.

Kopitzke D, Furchgott J. Scleroderma as an Artist´s Medium. Mycophile, 2005; 46(6): 1-14.

Micheli PA. V knize Nova Plantarum Genera. Florence, Italy, 1729.

Money NP. Plagues upon houses and cars: the unnatural history of Meruliporia.In the book: Carpet Monsters and Killer Spores: A Natural History of Toxic Mold. New York, Oxford University Press, 2004.

Nawaz M. Phototropism in Sphaerobolus. Biologia. 1967; 13: 5-14.

Sakes A, van der Wiel M, Henselmans PWJ, van Leeuwen JL, Dodou D, Breedveld P. Shooting Mechanisms in Nature: A Systematic review. PLoS One 2016; 11(7): e0158277

Stone M, Scally J. Newsletter of the Mycological Society of America. Mycologia, 2003; 54: 3.

Walker LB, Anderson E. Relation of glycogen to spore-ejection. Mycologia. 1925; 17: 154-159.

Walker L. Development and mechanism of discharge in Sphaerobolus iowensis and S. stellatus Tode. J Eli Mitch Sci Soc. 1927; 42: 151-178.