VáclavBurle

Vzpomínám si dobře, když babky na Centrálnom trhovisku v Bratislavě prodávaly po desetikoruně malé celofánové sáčky z části naplněné oranžově žlutou "sušinou". Pravý šafrán, tvrdily. A lidé kupovali, aby si sváteční polévku vylepšili vzácným kořením. Všechno bylo jinak. Koupili nikoliv usušené čnělky šafránu setého (Crocus sativus), ale květy z úborů světlice barvířské (Carthamus tinctorius), kterými se docílila žlutavá barva pokrmu, nikoliv vůně a příchuť vzácného šafránu. Pravý šafrán koupíte dnes ve specializovaných prodejnách bez problémů, ovšem v případě nákupu šafránu mletého, nelze vyloučit příměs krásně žluté, voňavé, ovšem mnohem levnější kurkumy. Vznik úsloví "je toho jak šafránu" mělo a má svůj důvod.

Pojďme však k houbám. Přesněji k těm, které mají ve svém českém názvu se šafránem něco společného. Možná vzácnější než šafrán je chorošovitá houba rostoucí na padlých či stojících starých dubech hlinák šafránový (Hapalopilus croceus). Plodnice jsou jednoleté, v mládi krásně žluté. Vzácně roste v Podyjí a na Českomoravské vrchovině. Ještě vzácnější je tepkovitka šafránová (Crepidotus crocophyllus). Vyrůstá na kmenech a větvích listnáčů u nás pouze v lužních lesích podél dolních toků Moravy a Dyje. V listnatých i smíšených lesích se občas objeví kuřinec šafránový (Ramariopsis crocea), nádherně zbarvený druh, stejně jako kuřátka šafránová (Ramaria safraniolens). Ta dosahují v dospělosti výšky až 170 mm, větvičky mají dole tenké, vzpřímené, nahoře větvené. Jedná se o vzácnější druh smrčin a borů, někdy vyrůstají pod buky od pahorkatin po horský stupeň. Pavučinec šafránový (Cortinarius croceus) je nápadně zbarvený druh rostoucí na kyselých, vlhkých až podmáčených stanovištích, zpravidla pod smrky. Opakovaně však byl sbírán pod borovicemi, buky a břízami. Vzácný, nejedlý pavučinec šafránový má na Českomoravské vrchovině 6 lokalit (Brom 2017). Velmi vzácným druhem je bedla šafránová (Leucoagaricus croceovelutinus). Ta moc šafránově žlutá není, (Antonín 2006) ale ví se o ní, že řadu let vyrůstá na několika rozptýlených lokalitách v Českém středohoří. S výskytem je to o poznání lepší v případě helmovky šafránové (Mycena crocata). Její 10 - 30 mm široký, zpočátku kuželovitý až zvoncovitý, později rozprostřený klobouk s hrbolkem uprostřed je šedohnědý, s oranžovými skvrnami. Podobně zbarvené skvrny jsou i na lupenech. Třeň je v horní části žlutý, na bázi oranžový. Při poranění roní všechny části plodnice červenooranžové mléko. Popsaný druh roste roztroušeně (v některých oblastech zcela chybí) na mrtvém dřevě listnáčů, hlavně buků. Hojnější v ČR je muchomůrka šafránová (Amanita crocea) se slabě oranžovým třeněm bez prstenu a hnědooranžovým kloboukem. Ekologicky není vyhraněna. Roste v listnatých a smíšených lesích, parcích, často pod břízami a buky od nížin po horský stupeň. Ke sběru se nedoporučuje, spíš k ochraně. Na závěr jsem si ponechal rod šafránka (Tricholomopsis). U nás roste několik druhů. Nejznámější jsou š. červenožlutá a š. ozdobná. Rostou na starých pařezech, hlavně borovic. Šafránky nejsou jedovaté, ale chutí nevynikají.

Ostatně tak krásné houby je rozumnější ponechat ve svém přirozeném prostředí.

Literatura:

Brom M.: (2017) Hapalopilus croceus: Cortinarius croceus (Schaeff.) Gray - pavučinec šafránový v Kraji Vysočina. - Pobočka ČSO na Vysočině.

Antonín V.: (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha.