VáclavBurle

Výskyt dřevokazných hub na ovocných stromech je bohužel častý a jabloně nejsou výjimkou. O které druhy hub jde? Podle druhového názvu by se dalo soudit, že nejčastěji to bude bělochoroš jabloňový (Aurantiporus fissilis) a outkovka jabloňová (Brunneoporus kuzyanus). Není to pravda. Jednoletý bělochoroš jabloňový, který způsobuje bílou hnilobu dřeva, roste na živých stromech mnoha druhů listnáčů. Zpravidla jde o topol osiku, jeřáb, vrbu, jírovec maďal a někdy také jabloň. Byl však pozorován i na bázi borovice lesní. Jeho bílé plodnice jsou velmi nápadné, takže se nedá předpokládat, že by unikal pozornosti. Také outkovka jabloňová, kterou lze spolehlivě určit jen podle mikroskopických znaků napadá několik druhů dřevin, někdy i jabloně. Je však vzácná. Podobně je tomu tak s hrotnatkou zápašnou (Sarcodontia crocea) s rozlitými plodnicemi, které mají na spodní straně husté žluté až hnědé 0,5 - 1 cm dlouhé ostny. Na jabloních se občas vyskytuje také známý, v mládí jedlý sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), který způsobuje hnědou hnilobu dřeva. Na starých kmenech i silnějších větvích jabloní se občas objevuje jiný nebezpečný parazit ohňovec obecný (Phellinus igniarius). Není však pro jabloně typický: častější je na třešních, švestkách, habrech a břízách.

Nejhojnějším parazitem jabloní je rezavec štětinatý (Inonotus hispidus). Plodnice jsou jednoleté, klobouk je bokem přirostlý, polokruhovitý a může mít průměr až 30 cm. V mládí je šťavnatý, často se na jeho povrchu objevují kapky tekutiny (tzv. gutace). Barva plodnic je zprvu živě rezavohnědá, později černohnědá. Také výtrusný prach je rezavě hnědý. Podle velkých, na spodní svrchní straně hrubě štětinatých plodnic jde o dobře poznatelný druh. Způsobuje bílou hnilobu, rychle pronikající až do středu kmene, čímž hrozí zlomení větví i celého stromu. Od roku 2015 jsem tuto vysoce patogenní houbu zaznamenal (v okrese Brno - venkov a Brno - město) na šesti různých dřevinách v počtu 57 exemplářů. Na jabloních byl rezavec nalezen 28x, na hrušních 16x, 5 plodnic rostlo na dubu, 4 na jasanu, 3 na ořešáku vlašském, a jeden na platanu v brněnském parku Lužánky. Statistický soubor (57) je určitě dostatečný, nicméně je třeba vzít v úvahu, že byly sledovány především dřeviny rostoucí mimo les (aleje, parky, zanikající sady). Dřevokazným houbám, především v lesích, se věnuje dlouhodobě velká pozornost, což je přirozené. Právě tam působí značné ztráty na živých stromech i pokáceném dřevu. Patogenní houby dřevin sadů, parků, alejí i solitérních exotických dřevin jsou, alespoň podle mého názoru, poněkud stranou zájmu. Je třeba vzít v úvahu, že právě zde je vliv hub závažný, a to nejen s ohledem na stabilitu stromů. Dřevokazné houby mají též přímou vazbu na prognózu další existence konkrétní napadené dřeviny.

Beran M.: Červený seznam makromycetů České republiky. Příroda, Praha 2006

Balabán K., Kotlaba F.: Atlas dřevokazných hub, SZN, Praha 1970