VáclavBurle

Chřapáč jamkatý (Helvella lacunosa Afzel. 1783, Syn.: Costapeda lacunosa (Afzel.) Falck; Helvella cinerea (Bres.) Rea; Helvella costata Berk.; Helvella lacunosa var. sulcata (Afzel.) S. Imai; Helvella leucophaea Pers.; Helvella mitra Schaeff.; Helvella scutula var. cinerea Bres.; Helvella subcostata Cooke; Helvella sulcata Afzel.; Helvella sulcata f. sulcata Afzel.; Phallus brunneus Batsch) je saprofytická vřeckovýtrusná houba z čeledi chřapáčovitých (Helvellaceae), která roste od května do října v jehličnatých a listnatých lesích na zemi a vzácně i na rozkládajícím se dřevě. Má ráda humózní písčité půdy. Roste jednotlivě či v menších skupinách. U nás je rozšířený od nížin po horské oblasti (Šebek, 1973).

Chřapáč jamkatý je rozšířený v celém mírném pásmu severní polokoule (Borovička a Marounek, 2010). Známy je ze Severní Ameriky (Kanada, Mexiko, U.S.A.), Střední Ameriky (Kostarika), Evropy (Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Holandsko, Island, Irsko, Luxembursko, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Švédsko, Velká Británe), Severní Afriky (Maroko), Asie (Čína, Indie, Irán, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Pákistán, Taiwan) a Austrálie (Papua-Nová Guinea). Na základě morfologické analýzy a DNA sekvence bylo prokázáno, že mnoho taxonů ze západních částí Severní Ameriky se liší od jejich evropských protějšků (Nguyen et al., 2013), takže houby nejsou zcela totožné.

Houba má tenký klobouk nepravidelného tvaru a povrchu, zpravidla sedlovitý, složený z několika nepravidelných laloků. Okraje klobouku jsou volné a nepřirůstají ke třeni. Barva klobouku bývá světle kouřově našedlá, šedohnědá, nejčastěji však tmavě šedočerná. Klobouk je na povrchu drobně hrbolkatý, obyčejně matný a za vlhka lesklý. Vnější povrch klobouku je pokryt výtrusorodým rouškem - theciem. Třeň je až 6 cm dlouhý, chrupavčitý a poměrně tuhý, dutý, nepravidelného průřezu a na bázi bývá často ztluštělý. Jeho povrch je pokryt nápadnými podélnými žebry, která jsou místy příčně propojena a mezi sebou vytváří prohlubně i hlubší oválné jamky. Barva třeně bývá bělavá, našedlá a nebo i šedočerná. Celkový vzhled houby je dosti proměnlivý. Plodnice jsou vysoké až 15 cm a nabývají mnoha pozoruhodných tvarů.

Chřapáč jamkatý má křehkou dužninu bílé či našedlé barvy, bez nápadné vůně a chuti. Téměř všechny houbařské příručky uvádějí, že houba je jedlá. Sice průměrné kvality, ale je prý vhodná do polévek a omáček. Na několika setkáních mykologů jsem se snažil zjistit, za některý z nich houbu ochutnal a má s ní praktické kulinářské zkušenosti. Nenašel jsem ani jednoho! Docela bych přivítal, kdyby se ozval některý z čtenářů tohoto blogu, který chřapáč jamkatý ochutnal či jej dokonce pravidelně konzumuje. Jistě nejsem sám, kdo je zvědavý.

V jednom specializovaném časopisu o houbách (Shameem et al., 2016) jsem se dočetl, že chřapáč jamkatý konzumují obyvatelé hlubokých himálajských údolí v Kašmíru. Jiní autoři (Campuzano a Alarcón-Cháires, 2018) zase zjistili, že chřapáč jamkatý figuruje mezi 25 jedlými, divoce rostoucími houbami, které znali původní obyvatelé Mexika (Comachuén), obývající oblast města Nahuatzen (dnešní Municipio de Nahuatzen) ve státě Michoacán de Ocampo. Znali je ale také původní obyvatelé dalších území předkolumbovského Mexika a co víc, dodnes se dají tyto houby koupit na tržištích v Zaragoze nebo v Mexico City (Zamora-Martínez a Pascual-Pola, 1995).

Nic ale není známo o tom, že by se chřapáč jamkatý někde používal jako medicinální houba. I tak však neušel pozornosti vědecké komunity. V roce 2010 byla z houby izolována serinová proteáza o mol. hmotnosti 33,5 kDa, nazvaná hellvelisin (Zhang et al., 2010). Má unikátní sekvencí aminokyselin, vysokou termostabilitu a je aktivní v širokém rozpětí pH. Proteáza vykazuje optimální pH 11,0 a teplotní optimum 65 ° C, se zbývající aktivitou přibližně 40 % při 87 °C a pH od 5 do 13. To by ji mohlo najít uplatnění v technologii potravin. Nedávno byly z plodnic této houby extrahovány pomocí ethanolu a butanolu látky se schopností vychytávat volné radikály (Shameem et al., 2016). To by zase mohlo zajímat třeba kosmetický průmysl.

Borovička J, Marounek. Chřapáče hojné i vzácné. In: Borovička J. Mykologický sborník. Praha: Česká mykologická společnost, 2010, s. 72. ISSN 0374-9436

Campuzano LSS, Alarcón-Cháires PE. Traditional knowledge of wild edible fungi in the p´urhépecha community of Comachuén, Nahuatzen, Michoacán. Acta Universitaria, 2018; 28(1): 15-29.

Nguyen NH, Landeros F, Garibay-Orijel R, Hansen K, Vellinga EC. The Helvella lacunosa species complex in western North America: cryptic species, misapplied names and parasites. Mycologia. 2013; 105(5): 1275-1286.

Shameem N, Kamili AN, Ahmad M, Masoodi FA, Parray JA. Antioxidant Potential and DNA Damage Protection by the Slate Grey Saddle Mushroom, Helvella lacunosa (Ascomycetes), from Kashmir Himalaya (India). Int J Med Mushrooms. 2016; 18(7): 631-636.

Šebek S. Naše chřapáčovité a smržovité houby. Poděbrady: Oblastní muzeum v Poděbradech, 1973.

Zamora-Martínez, M. C., & de Pascual-Pola, C. N. (1995). Natural production of wild edible mushrooms in the southwestern rural territory of Mexico City, Mexico. Forest Ecology and Management, 72(1), 13-20.

Zhang G, Wang H, Zhang X, Ng T. Helvellisin, a novel alkaline protease from the wild ascomycete mushroom Helvella lacunosa. J Biosci Bioeng. 2010; 109(1): 20-24.